Ztráta justičního soucitu při placení soudních poplatků

Nedávno jsem se seznámil s jedním rozhodnutím soudu o zastavení řízení kvůli nezaplacení soudních poplatků. Žalobcem byl kolektivní správce, který se zase domáhal přemrštěné odměny, jak už to tak bývá. Jenže zaplatil soudní poplatek pozdě, tak bylo řízení zastaveno.

To jsem mu v zásadě přál. Nyní přišlo usnesení odvolacího soudu, které toto zastavení řízení potvrdilo. Vyšlo nicméně najevo, že soudní poplatek byl zaplacen pozdě kvůli tomu, že konstantní symbol uvedený ve výzvě k zaplacení poplatku byl nějaký chybný a díky tomu banka peníze nepřevedla. Tedy žalobce se choval podle instrukcí soudu, poplatek kvůli tomu nebyl zaplacen, ale stejně to byla chyba žalobce.

Sám jsem tuto nespravedlnost také několikrát zažil. Stala se totiž jedna věc. Před několika lety se změnil zákon o soudních poplatcích. Dříve platilo to, že pokud se poplatek na výzvu soudu nezaplatil, bylo ho možno zaplatit ještě v náhradní lhůtě, tedy prakticky až do doby než soud řízení zastavil. Když nicméně vydal soud usnesení o zastavení řízení, pak bylo možno do tohoto usnesení podat odvolání. Pokud byl soudní poplatek zaplacen ještě v této odvolací lhůtě, tak se to bralo tak, že je vše v pořádku. Samozřejmě, že se tím mohl průběh soudu uměle protahovat. Nicméně, pokud by soud bez zbytečného odkladu vydával usnesení o zastavení řízení, tak by ty průtahy nebyly velké.

Jenže toto se změnilo a to úplně radikálně. Nyní, pokud nezaplatíte soudní poplatek ve lhůtě, tak soud řízení zastaví a to nemilosrdně bez dalšího. Soudy začaly nově tvrdit, že soudní poplatek není splatný na výzvu, jako tomu bylo doposud, ale že je splatný již podáním žaloby nebo jiného úkonu (např. odvolání).  A když není zaplacen, tak je teprve zaslána výzva k platbě, ale že to vlastně není výzva k plnění ale jakési dobrodiní soudu.

Jsem ochoten tuto argumentaci uznat v momentě, kdy by bylo možno jednoduše zjistit bankovní spojení na konkrétní soud a nějaký variabilní symbol, jak platbu identifikovat. Pak by bylo možné opravdu jednoduše soudní poplatek při podání návrhu zaplatit. Jenže s tímto problémem se moje sekretářka potýká docela často. Ne vždy je jednoduše zjistitelné číslo účtu a variabilní symbol, kam soudní poplatek poslat. Bez trpělivého telefonování ho prakticky nezjistíte.

Poslední závěry justice jsou tedy takové, že musíte poplatek zaplatit při podání návrhu. Pokud tak neučiníte, tak vám blahosklonně poskytnou další lhůtu k zaplacení. Jenže tady pozor! Ve lhůtě musí být poplatek připsán na účet soudu.  Zde justice tvrdí, že zaplacení poplatku není procesním úkonem, takže se na to nevztahují procesní lhůty, ale lhůty hmotněprávní. To v praxi znamená, že nestačí pouze ve lhůtě zadat příkaz k úhradě nebo vyplnit složenku s poplatkem na soudě, ale ve lhůtě musí být peníze u soudu, jinak máte smůlu. Pokud to tedy banka pošle pozdě nebo to pošta zašantročí, je to vaše chyba.

Zde justice vehementně prosazuje právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt, tedy práva náležejí bdělým.  Nic proti této zásadě nemám. Jenže tatáž justice někdy tutéž zásadu vůbec nezná a zcela ji ignoruje. Stačí si jenom vzpomenout na to, jak umožnila prakticky donekonečna zpochybňovat rozhodčí nálezy, o čemž jsem psal zde.

Smutné na celé věci je jiná věc. Lidé by asi chtěli, aby součástí soudního rozhodování byla spravedlnost. Ta v první řadě spočívá v tom, že se soud bude nějakým návrhem opravdu věcně zabývat a řekne, kde je právo. Jakýkoli pokus, kdy se justice tomuto svému poslání prakticky vyhýbá, je pak samozřejmě vnímám nelibě.  Je totiž faktem, že lidé podávají návrhy na soud, aby o nich soud rozhodl a nikoli kvůli tomu, aby jim sdělil, že o nich rozhodovat nebude.

Paradoxní je, že v jiných soudních sporech nás soudci nutí dávat dlužníkům další a další šance a náhradní lhůty, aby něco splnili. Sami ale nemohou přivřít oko nad nepatrným zpožděním při zaplacení soudního poplatku, ke kterému navíc ještě došlo jejich vinou.

Autor: Michal Šalomoun
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu