Trestní právo jako oblíbený prostředek řešení čehokoli

V českém právu platí zásada subsidiarity trestní represe.  Ve stručnosti jde o to, že trestní právo by se mělo používat pouze tam, kde není možné věc řešit nějakými jinými, méně invazivními právními nástroji. Trestní právo je totiž vůbec nejinvazivnější nástroj na řešení čehokoli. O tom, kdo a jaké nástroje použije, v zásadě rozhodují orgány činné v trestním řízení.

Je poměrně běžné, že podnikatelé, kteří mají známé policajty, neřeší nezaplacené faktury podáním žaloby k civilnímu soudu. Věc předají policii a ta se postará. Obviní dlužníka z podvodu, že prý neměl v úmyslu již tehdy, když obchod uzavíral za něho zaplatit a je hotovo. Tento scénář je typickým případem, který by neměl nastat. A to právě na základě použití zásady subsidiarity trestní represe.

Anketa: Má soudce vynášet přísnější trest, když se obhajoba a obžaloba na jeho výši shodne?
Celkem hlasů: 48

Nicméně se tak děje poměrně často.

S touto zásadou pak souvisí ještě další právní zásada, která v latině zní ne bis in iedem.  Tedy ne dvakrát o téže věci. Takhle zásada platí obecně. Aplikací této zásady dochází nejen k úspoře času, ale předně jde o to, že se chce zamezit situaci, kdy o jednom a tomtéž problému bude rozhodováno dvakrát. Což by ještě nevadilo v případě, když by obě rozhodnutí dospěly ke stejnému výsledku. Mohlo by se ale stát, že řešení jednoho a téhož problému by bylo různé. A to je patová situace.

V trestním právu pak uplatnění těchto zásad vede k závěru, že pokud byl již někdo za spáchaný skutek potrestán (např. kázeňsky nebo v přestupkovém řízení) není třeba pachatele trestat za totéž ještě dále trestním postihem.

Myšlenky jsou to zajímavé, mnohdy používané a nyní jeden příběh.

Obhajoval jsem jednoho mladistvého delikventa, který si odpykávat trest odnětí svobody ve věznici s ostrahou. Sekal dobrotu, měl jenom kázeňské odměny a chystal se na to, aby mohl požádat o podmínečné propuštění, čemuž by asi nic nebránilo. Bohužel dostal vycházku. Z té se vrátil za tři dny a ještě intoxikovaný návykovými látkami. Samozřejmě, že jde o porušení vězeňských předpisů, takže věznice začala konat. Jednak ho poslali na 10 dní do díry (do uzavřeného oddělení), vyřadili ho z pracoviště, kde pracoval přes jeden rok, zakázali mu návštěvy. V tomto kontextu bylo jasné, že již nemůže žádat o podmínečné propuštění, takže se mu ten pobyt ještě o několik měsíců ve vězení prodloužil. Zdálo by se, že to stačilo, ale nikoli. Ředitel věznice vyvolal řízení o přemístění odsouzeného do přísnějšího typu věznice, o kterém musí rozhodovat soud. Dále věznice podala trestní oznámení a bylo zahájeno trestní řízení ohledně maření výkonu úředního rozhodnutí.

Státní zástupce to navíc ještě okořenil tím, že kvalifikoval uvedený skutek ve třetím odstavci, kde obviněnému hrozil trest až 5 let. Tato zpřísněná kvalifikace byla použita proto, že prý uprchl stráži.

Obhajoba byla založena stručně řečeno právě na subsidiaritě trestní represe, že obviněný už dostal naloženo dost. Nedostal. Soudce ale byl rozumný, takže ho sice uznal vinným, ale přidal mu pouze půl roku. To uprchnutí stráží sestřelil úplně, že je to blbost. Klient s výsledkem souhlasil, tak jsme se neodvolávali. Odvolal se pouze státní zástupce, jelikož chtěl prosadit ono uprchnutí stráži, která tam však nebyla. Neprosadil to. Věc skončila tímto.

Za několik měsíců se však stalo, že se soud konečně dostal k posouzení žádosti věznice o přemístění vězně do přísnějšího typu věznice. Stejný soud, akorát jiný soudce a jiný státní zástupce. V prvním případě byl dle mého názoru normální soudce a hrotil to státní zástupce. Zde to bylo naopak, státní zástupce byl normální a hrotil to soudce.

Nestává se často, že se obhájce shodne se státním zástupcem. Zde to tak bylo. Sám státní zástupce se k návrhu věznice vyjádřil tak, že můj klient byl potrestaný už dost, a proto není třeba to dále hrotit a posílat vězně ještě do přísnějšího typu věznice.  S tím jsem souhlasil a předpokládal, že soudce nebude mít námitek. Ostatně jde o žádoucí situaci, neboť když by vydal toto rozhodnutí, tak by se nikdo neodvolal. Bohužel se tak nestalo. Takže další trest v řadě, kolikátý už? Jsem zvědav, kdy se to zastaví.

Autorský text | foto: freepik

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT