Teritorialita jako exekuční zaklínadlo

Na začátek jedna příhoda. Potká se exekutorka s advokátem. Baví se o jejich společném známém, také exekutorovi: „Prosím Tě, víš ,co ten Karel zase udělal?“ Advokát zavrtí hlavou a čeká na vysvětlení. „Prováděl někde exekuci a dokonce těm lidem prohledával ložní prádlo. To já bych nemohla.“ Advokát pokrčí rameny, protože neví, co má říct. Naštěstí exekutorka pokračuje: „No? On tam sice našel sto tisíc, ale stejně.“

Jsou zkrátka exekutoři a exekutoři. Když jsem začínal advokátní praxi, tak jsem vyzkoušel různé exekutory. Pamatuji si chlápka, který byl bývalý soudce a odešel dělat exekutora. Už v soudním taláru patřil mezi pomalé salámisty a v exekutorském hávu se jeho přístup rovněž nezměnil. Pamatuji si, jak klienta připravil o několik set tisíc, když namísto zřízení exekutorského zástavního práva „pouze“ nařídil exekuci prodejem nemovitého majetku. Nicméně v následné insolvenci dlužníka kvůli tomu klient nebyl zajištěný věřitel a přišel tak o celoživotní úspory.

Anketa: Jste pro zavedení principu teritoriality do exekucí?
Celkem hlasů: 236

Nebo jiný exekutor, aby vůbec něco dělal, tak přinutil klienta podepsat dohodu, že mu jako další odměnu dá úroky z exekuované částky. Bezva. Takže jsme bojovali 5 let na soudě, zaplatili soudní poplatky a absolvovali několik soudních jednání. Pak přijde takový chytrolín, který sedí v kanclu a má vás prakticky v hrsti, když si řekne o další peníze, aby vůbec něco dělal. Netřeba dodávat, že víckrát už jsem s ním nespolupracoval.

Na druhou stranu za mnou přišel jeden exekutorský koncipient, zda bych nechtěl jejich kancelář vyzkoušet. Žádné zálohy a pokud by exekuce nedopadla, tak budou chtít zaplatit jenom poštovné. Férová nabídka. Spokojenost.

A nyní jsme u toho. Proč bych si nemohl vybrat exekutora podle toho, komu důvěřuji? Stejně jsou exekutoři pod kontrolou soudu. A přesně kvůli tomu, že soud nedokázal efektivně vymáhat dluhy, exekutoři vznikly. Stále se diskutuje o zavedení principu teritoriality. To znamená, že exekutor by byl příslušný k provedení exekuce podle toho, kde má bydliště dlužník. Exekutor tak bude ve stejném obvodu jako exekuční soud. Exekuční soud je okresní soud, příslušný podle bydliště dlužníka, který na exekutory dohlíží a rozhoduje o návrzích sloužících k přezkumu exekutorových rozhodnutí (např. návrhy na odklad nebo zastavení exekuce).

Klíčový argument pro zavedení teritoriality je, aby jeden dlužník měl jednoho exekutora. Aby zkrátka nevznikaly zbytečné náklady exekuce s tím, že každý exekutor zahájí exekuci a uplatní tam svoje náklady na provedení exekuce. Nedej bože, aby se pak několik exekutorů vypravilo na mobiliární exekuci (zabavit nějaké věci), kde stejně nic nezabaví a pouze vzniknou další zbytečné náklady na cestovné, které bude muset zaplatit chudák dlužník.

K tomu si dovoluji uvést pár poznámek.

  1. Pokud má dlužník více exekucí, které už nejsou řešitelné z jeho příjmů a majetku, pak je v úpadku. Má být proto přesměrován do insolvenčního řízení, které kvůli řešení úpadku máme. Takže argumenty o více dluzích, které se nikdy nezaplatí, nemají být důvodem pro vymýšlení regulace exekuce, ale insolvence.
  2. Exekuce se provádí několika způsoby. Přičemž ty nejefektivnější, jako jsou srážky ze mzdy, případně obstavení a prodej nemovitostí, lze udělat z kanceláře odkudkoli.
  3. Mobiliární exekuce zpravidla nepřináší velké výnosy, proto se k ní sahá zřídka. Efekt přináší spíše sekundárně, kdy dlužník raději sežene peníze, než by se připravil o svůj oblíbený gauč a televizi. Tento efekt může být samozřejmě i exekutorem zneužit, nicméně tuto hrozbu teritorialita neodstraní.
  4. Pokud bude zahájena nová exekuce, tak opětovně vzniknou náklady na provedení exekuce, ať je bude provádět jakýkoli exekutor. Nicméně pokud budou všechny exekuce u jednoho exekutora, nebudou se několikrát provádět způsoby exekuce, které k ničemu nevedly (např. mobiliární exekuce).
  5. Pokud má dlužník majetek, který by na pokrytí exekuce nebo několika exekucí stačil (např. nemovitost), tak ho bude stejně dražit první exekutor. V tomto případě je u následných exekucí třeba podat přihlášku do této dražby. Pokud se dražba posouvá, tak se pořád přepočítávají úroky a je to poněkud zdlouhavé. V takovém případě pak raději zvolím přímo exekutora, který obstavil nemovitost prvním exekučním příkazem, a on všechny tyhle úkony vlastně udělá za mne.

Takže celá situace má řešení, které se v praxi mnohdy uplatňuje. Jenže dobrovolně a nikoli povinně. Ono řešení spočívá v tom, že pokud je již někde majetek exekuován nějakým exekutorem, pak by byl tento exekutor příslušný i provedení dalších exekucí stejného dlužníka.

Rozdíl oproti teritorialitě je v tom, že pokud dlužník v exekuci zatím není, můžete si exekutora vybrat. Pokud už dlužník v exekuci je, pak by byl první exekutor příslušný i k provedení dalších exekucí.

Na závěr ještě jedno shrnutí. Není třeba v exekuci vše podřizovat zájmů dlužníků. Sama podstata exekuce je zde přece kvůli tomu, aby se z dlužníkova majetku vymohlo nějaké plnění, které dlužník neposkytl dobrovolně. Pokud by dlužník své dluhy platil řádně a včas, žádná exekuce by nebyla.

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT