Svědci, kteří padají z nebe

Souzení je zpravidla realizováno v duchu zásady tzv. neúplné apelace. To znamená, že všechny důkazy je třeba navrhnout u nalézacího soudu (soud prvního stupně). V případě odvolání pak odvolací soud pouze zkoumá to, zda nalézací soud učinil vše, co měl, a zda podle shromážděných důkazů správně rozhodl. Je zakázáno, aby se v odvolacím řízení navrhovaly další důkazy. To je přípustné pouze tehdy, když byly navrženy u soudu prvního stupně a ten je neprovedl. Případně tehdy, když z nějakých důvodů nebyly známé v době, kdy probíhal soud prvního stupně.

Dříve tomu tak nebylo a bylo možné navrhovat důkazy i u soudu odvolacího (soud druhého stupně). Tato možnost navrhovat libovolně důkazy i u soudu druhého stupně se odborně jmenuje zásada úplné apelace, u nás platí např. v trestním řízení.

Problém ale byl ten, že pokud můžete libovolně navrhovat důkazy u odvolacího soudu, tak u soudu prvního stupně se nic moc důležitého nedělo. Každý si nechával to zásadní až na odvolací soud. Teprve tam se vytahovaly důležité důkazy jako králíci z klobouku. Soud odvolací tak namísto toho, aby přezkoumával činnost soudu prvního stupně, ho vlastně suploval. Proti rozhodnutí odvolacího soudu ale nebylo možno podat odvolání, čímž byla de facto porušena dvoustupňovost řízení.

Tento týden jsem zastupoval klienta v jednom podnikatelském sporu. Šlo o plnění ze smlouvy o dílo, kde si protistrana u klienta objednala dodávku tzv. válcové zkušebny brzd. To je diagnostické zařízení, které ukazuje, jak vozidla brzdí. Instalace tohohle složitého zařízení byla provázena různými peripetiemi. Protistrana např. šetřila na přívodním elektrickém kabelu, který neměl požadovaný průřez, aby bylo možno zařízení spustit. Nicméně nakonec se to podařilo a protistrana měla za zařízení zaplatit. A nyní začala klasická podnikatelská chytristika. Všechno špatně, vytýkání vad, reklamace a další výmluvy. Nakonec došlo k odstoupení od smlouvy. Přestože jsme si vyměnili ještě pár dopisů, k ničemu to nevedlo a podali jsme žalobu.

U soudu postavila protistrana svoji obranu na tom, že ona válcová zkušebna brzd neumí tzv. slaďování brzd jízdních souprav. Vůbec nebylo jasné, co tím vlastně protistrana myslí. Nicméně po výslechu několika svědků jsem pochopil, že se tento pojem lze vnímat ve třech významech. Jednak jako naměření nějakých hodnot, pak jako vyvedení těchto hodnot do nějaké tabulky nebo grafu (což zkušebna umí) a nebo zásah do softwaru brzdných jednotek. Tyto zásahy jsou však nepřípustné a může je dělat pouze výrobce. Anebo vás musí výrobce proškolit, poskytnout vám licenci (samozřejmě za peníze) a pak můžete něco s jeho softwarem a továrním nastavením jeho produktů dělat.

Přestože se to celé točilo kolem onoho slaďování, tak důležité byly jiné věci. Slaďování nikdy nebylo součástí dodávky. Klient těžko mohl nějaké slaďování nabízet, když ani nevěděl, co by to mělo být. Protistrana nikdy nevytýkala klientovi vady, které by spočívaly v tom, že dodané zboží neumí slaďování. Když odstupovala protistrana od smlouvy, tak důvodem odstoupení rovněž nebyla absence nějakého slaďování. Tak to uzavřel i nalézací soud a naší žalobě vyhověl.

Nyní jsme přišli k odvolacímu soudu. Tam byla najednou protistrana poučena o tom, aby doplnila tvrzení a důkazy k tomu, zda si vymínila, aby dodané zboží umělo nějaké slaďování. To poučení jsem nepochopil, to jsme přece řešili několik let u nalézacího soudu. Protistrana dostala lhůtu k navržení důkazů. Po řádném promyšlení navrhli opětovný výslech jednatele a pak nějakého inženýra, o kterém klient nikdy neslyšel.

Znovu jsme vyslýchali jednatele, který najednou vykládal, jak si vymínil slaďování. Proč to neudělal písemně, když to bylo tak zásadní, že bez toho nemohl být, proč to nikdy klientovi nevytýkal, a proč to nebylo uvedeno ani v odstoupení od smlouvy, jsme se nedozvěděli. Ostatně, když byl vyslechnut soudem prvního stupně, tak nic o tom, že by si něco vymínil neříkal. Pak nastoupil onen inženýr, který tvrdil, že byl u toho, jak si protistrana údajně vymiňovala speciální funkcionalitu u dodávky, která ji však již z podstaty věci nemohla obsahovat. Opravdu krásné divadlo. Deus ex machina. Po pěti letech se zjeví klíčový svědek, který byl u všeho podstatného. Nikdy předtím ho protistrana vyslechnout nechtěla, přestože to byla zcela klíčová postava. Ani v podaném odvolání se návrh takového důkazu neobjevil. A najednou spadne tento super svědek z nebe. Jeho výpověď a hlavně zjevení se mi zdálo naprosto absurdní. Soudu však nikoli. Soudci mne poučili o jejich pracovním názoru, že protistrana unesla důkazní břemeno ohledně toho, že si vymínila, aby válcová zkušebna brzd uměla slaďování. Nyní jsem na tahu já. Takže opětovně jsem navrhl výslech svědků, kteří u kontraktace byli, a kteří onoho super svědka neznají. No uvidíme, jak to dopadne. Ale nelíbí se mi to.

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT