Soudci z lidu jako nástroj spravedlnosti v kauze Kočner

Minulý týden hřímala média a někteří politici nad aktuální kauzou slovenské justice. Marián (přesmyčka se slovem mafián) Kočner byl zproštěn obžaloby za objednání vraždy slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Co teď s tím?  Všichni obránci spravedlnosti si povzdechli, že je to nespravedlivé a snad, že to zachrání odvolací soud. Těžko říct, zda je to v ryze právním pohledu nespravedlivé či nikoli. Zda právní stát selhal nebo je to naopak. Vynést rozsudek proti velkému očekávání veřejnosti chtělo opravdu velkou odvahu. Neznáme prozatím, jaké důkazy byly předloženy a jak byly hodnoceny. To se dozvíme až časem.

Na co chci poukázat, je jiná věc, která odhaluje problémy justičního systému, nejen slovenského, ale i českého. Předpokládám, že organizace slovenské justice bude podobná té naší. A předpokládám, že v prvním stupni trestního řízení jsou i na Slovensku v senátu dva přísedící a jeden kariérní soudce – předseda senátu.

V případě vynesení rozsudku nad Kočnerem jsme se dozvěděli, že předsedkyně senátu byla pro uznání viny, ale byla přehlasovaná. Předně už toto je špatně, to jsme se neměli nikdy dozvědět. Hlasování senátu je tajné. Dokonce, i když jdete nahlížet do spisu, tak ve spise je sice protokol o hlasování senátu, ale je uložen v zalepené obálce. Tu může odpečetit pouze odvolací nebo dovolací soud, když přezkoumává rozsudek. Otázka je, zda je to dobře nebo špatně. Konec konců, proč bychom se neměli dozvědět, jak kdo hlasoval? Např. u nálezů ústavního soudu se dokonce počítá s disentními stanovisky soudců, kteří mají jiný názor než většina. Proč tohle nezavést i v civilním nebo trestním procesu? Proč předstírat jednotu, která tam není?

Problém, ke kterému se chci dostat, jsou tzv. přísedící, tedy soudci z lidu chcete-li. To je takový komunistický relikt lidových soudů, že v určitých situacích máme soudce z lidu. V českém právu je to v civilních sporech, které projednávají pracovní věci a v trestním řízení, když hrozí obžalovanému trest odnětí svobody nad 5 let. Nutné je zmínit, že tito přísedící se vyskytují pouze na soudech prvního stupně. Odvolací soudy také jednají v senátech tří lidí, ale to jsou již kariérní soudci.

Jedná se o zapojení laického prvku do rozhodování, což nemusí být nutně špatně. Jde ale o něco jiného než systém porot, který je známý z amerického práva a kinematografie. V případě porot totiž může jak obžaloba, tak i obhajoba ovlivnit výběr osob, které tam budou a rovněž, které tam nebudou. A to je dobře. Je to čisté, transparentní a je jasné, že pohled laiků na určitou věc může být různý. Jednou jsem obhajoval jednoho kluka za znásilnění asi sedmnáctileté dívky. Ono znásilnění bylo dosti pofiderní, neboť trvalo několik hodin, vystřídaly se při tom nejrůznější sexuální polohy a toho násilí tam také moc nebylo. V senátu seděl chlap – soudce a dvě přísedící – čtyřicátnice, které mohly mít stejně staré dcery jako ta znásilněná. Pro obhajobu smrtící kombinace. A pro toho kluka taky, vinen. Ze způsobu kladení otázek předsedy senátu bylo zřejmé, že chce obžalovaného zprostit obžaloby. Přísedící ale měly jiný názor a tak se stalo. Přehlasovaly předsedu senátu v otázce viny a šly domů. Chudák soudce pak musí vyjít z tohoto závěru, který je proti jeho přesvědčení a musí to ještě odůvodnit. A to je zřejmě i případ Kočner, akorát v opačném gardu. Stejné je pouze to, že je soudce proti svému přesvědčení nucen odůvodňovat rozsudek, tentokrát zprošťující. Zde je přímo elementárně odkryto, jak lze v zásadě právně odůvodnit cokoli a nikdo si tím moc hlavu neláme.

V ústavě se píše, že soudci mají být nestranní a nezávislí. To pak prozařuje i do úvah o odměňování soudců, kteří vykonávají státní moc. Tak by logicky měli být obdobně odměňovaní jako zákonodárci, což je cca 100.000,-Kč měsíčně. Což se v zásadě děje. Jenže to se týká soudců. Oni přísedící žádný takový plat neberou, ale jenom náhradu mzdy a pak asi 150 Kč za den.  Pokud si myslíme, že karierní soudce je třeba dobře zaplatit, aby byli nestranní a nezávislí, tak proč si to najednou nemyslíme o přísedících, což jsou také soudci.

Zde rozhodně nebojuji za zvýšení náhrad přísedícím, jelikož to považuji za vyhazování peněz. Nejjednodušší by totiž bylo celý institut přísedících zrušit. Ostatně schopný předseda senátu si svoje přísedící „uhlídá“, aby hlasovali rozumně. Samozřejmě myslím silou své osobnosti a právní erudice. Pak ale není třeba, aby tam přísedící byli, když stejně většinou udělají, co chce předseda senátu. No, a když to neudělají, tak se dostáváme k dalšímu paradoxu. To je právě situace, kdy musí předseda senátu odůvodnit rozsudek, se kterým vnitřně nesouhlasí.

Autorský text | zdroj foto: pixabay.com

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT