Rušení nezákonných opatření MZ – souzení pro trpělivé intelektuály

Zřejmě v důsledku úspěchu zrušení jednoho opatření u Městského soudu v Praze jsem byl kontaktován dalšími subjekty se žádostí o podání žaloby proti Ministerstvu zdravotnictví. Píšu sice žaloby, ale správně se to jmenuje návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části.

Podal jsem tedy několik dalších návrhů. Mezi nimi byl i návrh na zrušení opatření Ministerstva zdravotnictví, v němž se zakazovala lázeňská péče samoplátcům. Je evidentní, že toto opatření je diskriminační vůči těmto samoplátcům. Ministerstvo totiž poskytování lázeňské péče nezakazuje. Takže samotné poskytování lázeňské péče epidemiologickým problémem není.

Když se začtete do odůvodnění onoho opatření, tak je zřejmé, že se ministerstvo snaží omezovat počet lidí, kteří přicházejí do kontaktu. Skvěle. Jenže to nelze dělat na tomto diskriminačním základě.

Pokud si vzpomenete, když ještě byly otevřené restaurace, tak jeden čas bylo jejich provozování také omezené a to na ½ kapacity. Tato metoda omezení kontaktu diskriminační není. Rozhodně nebyl provoz restauraci omezován podle toho, jak za službu zaplatíte. Např. tak, že do restaurace mohli jenom ti, kteří zaplatí útratu z peněz vydělaných v pracovním poměru, nebo z podnikání. Pro ty, co budou platit útratu ze sociálních dávek, nebo z důchodu bude tato služba zakázána. Také se Vám to zdá absurdní? Je to absurdní, a proto jsem to tak vyhrotil. Přitom u lázní se omezení děje obdobným způsobem. Pokud službu zaplatí pojišťovna, je to v pořádku, ale pokud si ji kvůli svému zdraví chcete zaplatit sami, nejde to. Podotýkám, že nejde o žádné wellness, ale opravdu o zdravotnickou službu, které je předepsaná lékařem.

Když jsem podal první návrh, tak to bylo ten samý den, co Nejvyšší správní soud jedno opatření zrušil. V něm bylo uvedeno i ono omezení lázeňské péče. Důvod zrušení byl ryze formální, neboť si Ministerstvo zdravotnictví nevyžádalo předběžný souhlas vlády pro vydání tohoto opatření, což podle pandemického zákona musí. Ono si ho sice původně vyžádalo, ale jelikož Ministerstvo tyto opatření různě ruší a vydává nové s tempem asi tři opatření za měsíc, tak to nějak podcenili.

Takže tento první návrh byl Nejvyšším správním soudem odmítnut, že chci zrušit již zrušené. Musel jsem tedy podat nový návrh. To jsem vzápětí udělal. Jenže ministerstvo opět zrušilo svoje opatření a vydalo nové, v podstatě totožné. Tedy jsem navrhl změnu rozhodnutí, aby se rušilo aktuální opatření. Tak jsem to dělal v předcházejících věcech a soud tomu vyhověl. Dokonce, když to v jednom případě soud neudělal, tak Nejvyšší správní soud na základě mojí kasační stížnosti konstatoval, že jde o vadu řízení.

Jenže tady bylo všechno jinak. Nejvyšší správní soud mne upozornil, že v tomto případě nelze měnit návrh na zrušení aktuálního opatření, ale je třeba buď vzít návrh zpět, nebo chtít vyslovit zpětně nezákonnost opatření. Tedy jsem to změnil na vyslovení nezákonnosti opatření. Pak je samozřejmě nutné ještě žalovat novou žalobou zrušení aktuálního opatření.

Bezva. Každý ten návrh je zpoplatněn 5.000,-Kč. Takže tato taktika Ministerstva zdravotnictví je opět úspěšná. Než se soud vůbec dopracuje ke zrušení opatření, tak to několikrát změní a vy musíte, pokud se chcete domoci zrušení opatření podávat nové a nové žaloby. A ty jsou samozřejmě zpoplatněny.

Málokomu se chce dát 5.000,-Kž při boji za nějaký princip. A už opravdovým extremistům se chce tento poplatek platit cca každých deset dnů, co jsou ta opatření nově rušena a zase opětovně zaváděna.

V rámci své praxe jsem se domníval, že souzení o autorské právo a směnky jsou asi tím vrcholem právního intelektualismu. Ale tyto procesní tanečky to docela dohánějí.

Proto poučení pro všechny. Když se soudíte o zrušení opatření, které není podle pandemického zákona, tak soud (krajský soud) nemůže vyslovit zpětně nezákonnost a musíte stále navrhovat změnu rozhodnutí na aktuální opatření.

Když se soudíte o zrušení opatření podle pandemického zákona, tak je to jinak. Rozhoduje o tom NSS.  Ten je oprávněn vylovit nezákonnost opatření i po zrušení opatření. Proto je zakázáno dál měnit žalobní návrh, aby se zrušilo právě aktuální opatření. Nicméně když k tomu dojde, můžete chtít vyslovit nezákonnost již zrušeného opatření.  A nově vydané opatření musíte zažalovat další žalobou na zrušení tohoto opatření. A samozřejmě zaplatit další soudní poplatek.

Takže, kdo chcete hrát ruskou ruletu se státem na rušení opatření, klidně se na mě obraťte. Asi Vám to rozmluvím.

Autor: Michal Šalomoun
zavřít reklamu