Proč soudci milují znalecké posudky

Zamýšleli jste se někdy nad tím, jaká je nejdůležitější vlastnost soudce? Za mne by to asi byla rozhodnost. Samozřejmě, že je vhodné a žádoucí, aby byl soudce nestranný, spravedlivý, čestný a vzdělaný. Aby voněl a skvěle vypadal. Aby uměl mluvit a své rozhodnutí vysvětlit. Jenže, když všechny tyto vlastnosti má a stejně banalitu rozhoduje několik let, místo několika měsíců, tak jsou Vám tyhle vznešené vlastnosti k ničemu.

V rámci řešení sporů na soudě je stejně jako spravedlnost důležitá i právní jistota. Právní jistota souvisí s délkou vzniku finálního rozhodnutí. I když by bylo rozhodnutí sebespravedlivější, tak po deseti letech je to sice příjemný bonus, ale účastníci řízení se stejně už museli zařídit po svém. Takže jim justice v zásadě nepomohla. Spravedlivé rozhodnutí, které přichází pozdě, už vlastně moc spravedlivé není. Právě rozhodnost soudců je vlastnost, kterou u českých soudců postrádám asi nejvíce.

Nejčastějším způsobem, jak se projevuje nerozhodnost soudce, je nadužívání znaleckých posudků. Soudci žijí tak trochu mimo běžnou realitu, byť se snaží zdůrazňovat opak. Přesto zcela mimo realitu nežijí a mají určitou představu a i životní zkušenosti, kolik asi tak stojí bydlení, plná nádrž benzínu, kroužky pro děti apod. Přitom při oceňování takových banalit jako je cena automobilu nebo obvyklé nájemné se namísto shromáždění několika referenčních smluv, případně inzerátů vydávají cestou znaleckých posudků. V rámci soudního řízení, se pak klíčovou osobou nestává soudce, ale de facto znalec. Soudce následně své rozhodnutí odůvodní závěry znaleckého posudku. Třebaže někdy výsledek poněkud realitě neodpovídá, soudce jen pokrčí rameny. Soudce za výsledek přece nemůže, soudce není odborník, za všechno naopak může znalec.

Vrcholem jedné takové justiční absurdity bylo, když jsem podával žalobu na obtěžování zápachem a mouchami z jedněch jatek a předimenzovaného chovu drůbeže. Nebyl jsem schopen soudce přimět k tomu, aby provedl důkaz místním šetřením, které by dopředu neavizoval. Protože, když nařídíte měsíc dopředu místní šetření, tak se drůbež převeze jinam. Všechno kolem se vyčistí a na místním šetření pak nezjistíte obvyklý stav, ale něco úplně jiného. Soudce po zbytečné polemice na téma důkazní prostředky v občanském soudním řádu, nařídil vypracovat znalecký posudek. Jak jinak?! Zadání sice moc jasné nebylo. Nicméně v zásadě to směřovalo k tomu, aby znalec zjistil, zda je v obci obvyklý vesnický smrad anebo zápach přesahující míru přiměřenou poměrům. Stejně tak počet much.

Znalec se tedy vydal na místo samé počítat mouchy. Namítal jsem, že problém much a zápachu z jatek se týká letních měsíců. Tedy, že není úplně účelné dělat znalecké zkoumání v březnu. Nicméně jsem byl soudcem ubezpečen, že znalec je odborník, a ví, co dělá.

Věděl. Přijel, žádné mouchy neviděl, tak je spočítal. Jatka byla před avizovaným příjezdem znalce také vyčištěna, takže bylo vše v pořádku. Svědectví několika obyvatel z vesnice včetně pana starosty o nesnesitelném smradu a mouchách v létě nic neznamenalo. Znalec totiž svým březnovým zkoumáním potvrdil, že tam v létě žádné mouchy nejsou a zápach také ne. Žaloba byla zamítnuta.

Soud vysvětlil klientovi, že mu u domu nic nesmrdí. To se mu jistě ulevilo, neboť na nákladech řízení sice zaplatil cca 100 tisíc Kč, ale alespoň se mohl po několika letech zhluboka nadechnout.

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT