Pachuť nálezu Ústavního soudu ohledně voleb do Poslanecké sněmovny

Minulý měsíc se nesl ve znamení oslav a zděšení nad tím, že Ústavní soud zrušil část volebního zákona.  Odstranil tím tu největší disproporci, která se projevuje při přidělování poslaneckých mandátů. Problém spočíval v kombinaci 14 nestejně velkých volebních krajů a D’Hondtovy formule pro rozdělení mandátů v rámci volebních krajů.

Pak se může stát, že v malém volebním kraji, kde se přiděluje jenom pár mandátů, je na zisk mandátu potřeba mnohem více hlasů než oněch 5 %, což je uzavírací klauzule. To pak přinese takový efekt, že např. ANO v posledních volbách do Poslanecké sněmovny potřebovalo na 1 mandát 19.323 hlasů, kdežto STAN 43.692. To je více než 2 x tolik. Z této disproporce je pak vidět, že pokud má být volební právo mimo jiné rovné, tak to úplně neplatí. Zejména v tom smyslu, že hlasy voličů malých stran v malých obvodech se do volebního výsledku propíší pouze tím, že na celostátní úrovni přispějí k dosažení volebního kvora 5 % pro vstup do sněmovny a potom do příspěvku za získané hlasy. Nepropíší se však již do získání poslaneckého mandátu v tomto malém kraji.

Přestože tím zásadním problémem je zejména malý volební obvod, Ústavní soud volební obvody zachoval a zrušil pouze D’Hondtovu formuli pro rozdělení mandátů v rámci volebních krajů. Vysvětlil to zdrženlivým postojem, že samotné volební kraje a jejich velikost nejsou problém, ale problém je právě a jenom kombinace použití D’Hondtovy formule v těchto krajích.

Dalším ustanovením volebního zákona, které Ústavní soud zrušil, byla aditivní klauzule pro vstup volebních koalic to Poslanecké sněmovny, kdy dvojkoalice musí získat více jak 10 % hlasů, trojkoalice 15%  hlasů  a čtyřkoalice 20 % hlasů.

Přestože lze se závěry Ústavního soudu souhlasit, tak se objevila jistá pachuť z tohoto výsledku. Ta je popsána v disentním stanovisku 4 ústavních soudců, kteří se závěry nálezu Ústavního soudu nesouhlasí. Právně odůvodňují svůj postoj tím, že se jedná o tzv. res iudicata. Tedy rozsouzenou věc, kterou neměl Ústavní soud znovu otevírat a znovu o ní jednat. Dále pak mají za to, že i stávající systém je poměrný, jak uvádí Ústava. Takže nebylo co rušit. Zde se však argumentace s hlavním odůvodněním nálezu mírně míjí. Jedním z podstatných argumentů pro zrušení právní úpravy totiž nebylo, že by nešlo o poměrné zastoupení. To zde jistě v nějakém rozsahu přítomno je, zejména ve velkých volebních krajích. Spíše byl problém spatřován v oné nerovnosti voličských hlasů.

Ona pachuť není ani tak v odlišném právním závěru disentujících soudců, ale spíše v popisu procedurálních otázek souvisejících s přijetím nálezu.

Předně šlo o věc, která ležela na Ústavním soudu přes tři roky. Soudcům byl návrh nálezu předložen soudcem zpravodajem teprve 19. ledna 2021, a to ještě jen jeho část (body 1 až 152), přičemž celý text jeho první verze byl dán soudcům k dispozici až ve čtvrtek 21. ledna, přičemž bylo schváleno hned v úterý dne 26. ledna. Soudce zpravodaj tak vystavil plénum neúměrnému časovému tlaku, zcela nepatřičnému vzhledem k významu i rozsahu zpravodajské zprávy. Vrcholem arogance pak dle disentujících soudců bylo vyhlášení nálezu pouhých 19 hodin po jeho přijetí (aniž by však bylo soudcům dáno k dispozici jeho konečné znění), snad aby nebyl poskytnut patřičný prostor disentujícím soudcům pro formulování jejich názoru. To vše dává značně ponurý obraz o způsobu rozhodování Ústavního soudu v této věci.

Osobně mi také není sympatické, že rozhodování Ústavního soudu proběhlo tímto způsobem. Na druhou stranu chápu, že po vyhlášení voleb ze strany prezidenta zřejmě již nebylo na co čekat. Je tak otázka, zda ono naprosto netypické vyhlášení voleb nebyl právě nátlakový prostředek prezidenta k tomu, aby zkomplikoval situaci Ústavnímu soudu. To se mu v zásadě povedlo a zřejmě kvůli tomu, byla zrušena jenom D’Hondtova formule a nikoli počet volebních krajů. Problém jsou totiž hlavně malé volební kraje. Pokud se v nich rozděluje jenom 5 mandátů, tak se na stranu, která má pouze 5 % hlasů, prostě mandát nedostane. A to ať budou mandáty rozdělovány jakýmkoli klíčem.

Parlament se tak má pouze a jenom dohodnout na přepočtu mandátů, nic víc.

Pokud se týká výtky dlouhého posouzení věci, tak z mých zkušeností nejde o nic výjimečného. V tomto případě byl alespoň vydán nález, který je poměrně komplexní. Jde o cca 70 stran hutného textu připomínající doktorskou práci na uvedené téma. Je to pravdu těžké čtení na několik hodin nebo dnů. Je samozřejmé, že vytvořit takový text nějaký čas trvá. V kontrastu s tím mohu uvést usnesení Ústavního soudu ve věci ústavní stížnosti týkající se publikování dílu komiksu Relený Raul, kde byl zkarikován politik Karel Březina v nelichotivých sexuálních pozicích. Tam si dal Ústavní soud na čas více jak sedm let. Žádný nález nevydal. Pouze vydal usnesení, kterým ústavní stížnost odmítl  a to, aniž by něco podnětného, případně  zajímavého uvedl (viz . II.ÚS 468/03).

Oproti tomu je nynější volební nález Ústavního soud jiná liga. Liga pro intelektuály, ústavní právníky, studenty práv a politologie. Nejsem si jist, zda tento nález celý přečtou a pochopí všichni zákonodárci.

Na druhou stranu je otázka, zda je nutné vyrábět několik let mnohastránkové elaboráty, které není normální smrtelník schopen vůbec číst. Zda by nestačilo kvantitativně poloviční odůvodnění zrušení právního předpisu. V tomto případě jde přece o diskriminaci určitých voličských hlasů, která je patrná na první pohled. Alespoň pro ty, kteří ji tam chtějí vidět. Pro ty, kteří ji vidět nechtějí, nepomůže ani 100 stan odůvodnění.

Autor: Michal Šalomoun
zavřít reklamu