Obhajoba prostřednictvím videokonference

Minulý týden jsem byl na své první video obhajobě. Mohl jsem si vybrat, zda se zúčastním hlavního líčení v jednací síni okresního soudu nebo někde v kopce ve věznici. Vybral jsem si věznici. Ostatně jak jinak řešit poradu s klientem než tak, že sedíte vedle obžalovaného a něco si šuškáte.

Hlavní líčení začínalo ve čtvrt na jednu. Znám trochu provoz věznice a výmluvy o tom, že nejsou lidi, nebo jsou na obědě. Proto jsem byl na bráně už v půl dvanácté. Po úvodní lustraci jsem se dozvěděl, že budu muset počkat, protože nejsou lidi nebo jsou na obědě.

Pak se však něco změnilo. Někomu docvaklo, že jdu na hlavní líčení a počítá se se mnou. Poslali pro mne tedy justičáka, který mne odvedl na místo samé. Fascinující je, jak se mnozí odsouzení ve výkonu trestu pohybují volně po areálu, a jen já musím mít ozbrojený doprovod.

Přišli jsme k místnosti vybavené nahrávacím zařízením. Bylo to na té samé chodbě, kde jsou výslechové místnosti, a kde se odehrávají výslechy nebo porady s klienty. Chlapík nevěděl, co se mnou. Jelikož na chodbě nikdo nebyl, tak se rozhodl, že ještě někam půjdeme. Vzal mne do útrob budovy, kde byly kanceláře a nějaké další obslužné místnosti. Upoutalo mne však místo pod schodištěm. Asi to místo znáte z různých paneláků. Je tam zpravidla kočárkárna nebo nějaký bordel. Tady byla prostě cela. Snížený strop, kde se nejde narovnat a židle nikde. Že by vzpomínky na socialistické vězeňství?

Na chodbě mne nechal chlapík čekat. Tak jsem čekal. Překážel jsem jiným justičátkům, kteří pořád chodili tam i zpět, až mi pomalu začínalo hlavní líčení. Toho si asi někdo všiml, že jim tam chybím, tak mne pak zase dovedli zpět.

Zde se mne IT justičák ptal, kde jsem byl. Popsal jsem mu své zážitky. Poněkud se podivil nad tím, kam mne to vzali. Doplnil to komentářem na téma personální nouze ve službách justiční stráže: „Sem snad vezmou každýho debila.“ K tomu jsem neměl, co říci, neboť již začínalo hlavní líčení. Nicméně jsem si pomyslel, že se mi zdá, že obdobnou personální nouzí trpí i jiné orgány státní správy a justice.

Spojení bylo dobré, tak jsme začali. Skutkově tady nebylo moc co řešit. Prostě se chlap nevrátil včas z vycházky. Měl několik dní zpoždění. To je sice špatně, ale nechápu, proč ho soudí ještě jednou v trestním procesu, když už ho potrestali kázeňskými tresty. O tom, ale teď psát nechci. To si zaslouží samostatný příspěvek.

Dostali jsme se k závěrečným řečem. Dokonce jsem dojmul i vlastního klienta, kterému se zřejmě ještě nestalo, že by o něm někdo mluvil takto hezky. Když jsem takto deset minut mluvil a vysvětloval, kde je problém, tak mi zapisovatelka se soudcem řekli, že nic neslyšeli. Zejména ke konci, kdy jsem mluvil rychle, tak spojení nestíhalo. Bezva, takže se moje pointy a bonmoty ztratily v matrixu. Snad se tam neztratily i práva obviněného. Škoda. Zejména státnímu zástupci by se hodilo trochu právního doučování.

Nabídl jsem se tedy, že jim své závěry zopakuji. Moc se jim nechtělo poslouchat vznešené myšlenky o právu, ale já se nedal. Jako Don Quijote jsem tedy opakoval, že pokud chcete někoho soudit, že spáchal trestný čit, tak toto jednání musí být jako trestný čin také uvedené v trestním zákoně. Zejména pro státního zástupce to byla zřejmě novinka.

Moje druhá verze závěrečné řeči zřejmě pronikla až do jednací síně okresního soudu. Možná z ní soudce něco zaslechl, jelikož mi dal částečně za pravdu. Když se totiž někdo ve výkonu trestu odnětí svobody nevrátí z vycházky, nelze ho soudit za to, že uprchl stráži, jak se domnívá státní zástupce. To by ho ta stráž musela strážit.

Celkový dojem v zásadě dobrý. Pokud bych měl zhodnotit atmosféru, tak ta není tak tíživá jako u klasických hlavních líčení. Tohohle nešťastníka by tam eskortovali dva ozbrojení chlapi v poutech. Táhli by ho po chodbě jak medvěda. Tady přišel jen tak v teplákách z oběda. Jako by se šel jenom dívat na televizi. Všechno je takové zastřené, jako by se to reálně vůbec nedělo. Státní zástupce, když přednáší obžalobu, tak vám spílá tak nějak legračně. Pořád před vámi leží ovladač, kterým by šel vypnout. Bohužel je to jenom zdání, ten trest je skutečný.

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT