O zbytečnosti mediace

Soudy řeší spory, nebo by to alespoň měly dělat. Od roku 2012 ale máme zákon o mediaci a soud může usoudit, že musíte podstoupit mediaci, což vám nařídí. Mediace pak má být jakýsi nesoudní způsob řešení sporu. Vede ho mediátor, který vede strany sporu ke smíru. Zatím jsem se moc mediací neúčastnil, ale nikdy k žádné shodě nedošlo. Něco jiného je totiž mediace v nějakých rodinných věcech a něco ve sporech z podnikání. Moje zkušenosti s mediací se týkají toho podnikání.

Obrátíte se na soud, což je státem z našich daní vytvořená instituce k řešení sporu. Zaplatíte soudní poplatek a čekáte servis, že soud spor vyřeší. V podnikání jde spíše o rychlost řešení, než o výsledek. Místo toho pak soudce vymyslí, že vás pošle na mediaci. Proboha proč? Soudní poplatek jsme zaplatili, tak ať soud rozhodne spor. Ale oni ne, pošlou vás na mediaci. Na té vám mediátor prozradí, že se mediace musíte zúčastnit a mediátorovi zaplatit. Jedna mediátorka z Prahy si řekla od každého pár tisíc Kč, což bylo OK a nedosahovalo to ani výše soudního poplatku. Zato mediátor z Brna si řekl od každého 20.000,-Kč, což už se soudnímu poplatku docela blížilo.

Anketa: Je správné nutit strany k mediaci, když nechtějí?
Celkem hlasů: 182

Super, takže za řešení sporu zaplatíte dvakrát. Logiku toho všeho nechápu. Každopádně žádný mediátor nic nevyřešil. Byly to dvě hodiny vzletných řečí bez výsledku. Ale mohli jste u toho pít kávu. To bylo opravdu jiné, protože v soudních místnostech se nesmí jíst a pít.

Probíhalo to asi takto. Nejdříve mediátor udělal úvod. Vychválí sám sebe a řekne si o peníze. Až mu podepíšete smlouvu, tak pokračuje dál. Každý řekne svoji vizi. V podstatě přípravné jednání na soudě. Zopakování toho, co je všem jasné, snad jen kromě mediátora. Pak se přejde k zajímavější části, kdy vás mediátor odvede do nějaké místnosti a probírá věc s každou stranou zvlášť. V zásadě sonduje, kam až jste schopni zajít s nějakými ústupky. Tam mu sdělíte něco víc a protistrana asi taky. Z těchto polo tajných informací pak upletete nějaké řešení. Bohužel v mediacích, které jsem absolvoval, na toto řešení protistrana nepřistoupila. Většinou tam dokonce pošlou někoho, kdo se vymlouvá, že to nemůže rozhodnout a nemá mandát uzavřít dohodu. Proč tedy na ty mediace vůbec chodí? Celkově to byla jenom ztráta peněz a času.

Nicméně přeci jenom jsem si z toho odnesl jeden poznatek. Ona pražská mediátorka, také advokátka, s námi probírala možnosti řešení. Rozebírali jsme věc po právní stránce. Pak se nás zeptala: „To zní dobře, ale necítíte tam nějakou slabinu v té vaší právní konstrukci?“ Já jsem zavrtěl hlavou. Klient, který u českých soudů také pár sporů absolvoval, nesměle špitl: „Snad jen českou justici.“ Mediátorka uznale pokývala hlavou a řekla: „To každopádně.“

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT