O úvěrových, energetických a legislativních šmejdech

Čas od času vidíme presentaci vlády případně poslanců parlamentu na téma boje proti šmejdům. Nutno konstatovat, že tento termín české právo nezná. Zpravidla se tím tak myslí někdo, kdo zneužívá svého postavení vůči druhé smluvní straně, která se nemůže dostatečně účinně proti vnucování nějakého produktu nebo povinnosti bránit. Typické postavení je, že na jedné straně vystupuje zkušený a téměř všemocný podnikatel a na druhé méně znalý spotřebitel, který nemá takové možnosti jako druhá strana. Stát má potřebu tento handicap vyvažovat a chránit spotřebitele před jejich vlastním neuváženým rozhodnutím. V zásadě se počítá se s tím, že mohou být spotřebitelé napáleni lstivými podnikateli a jejich marketingovými kampaněmi, různými fintičkami ve smlouvách ohledně předražených úroků, smluvních pokut atd. Při této ochraně je však třeba poněkud upozadit tu skutečnost, že spotřebitel s nabídkou onoho lstivého podnikatele souhlasil.

Společenský problém v zásadě tkví v určení poměru paternalistického státu, který se bude o své občany proti jejich vůli starat a v opačném přístupu, kdy stát ponechá své občany bez privilegované právní ochrany proti podnikatelům. V tomto druhém případě by se měla plně uplatnit zásada pacta sunt servanda – smlouvy se mají plnit. Tedy jinak řečeno, když už jste se tak blbě a nevýhodně dohodli, máte svůj závazek plnit.

Anketa: Považujete postup vlády, kdy sama neprodlouží krizová opratření, ale vezme na vědomí obdobná opatření, které přijme Ministerstvo zdravotnictví za?
Celkem hlasů: 78

Svízel je v tom, že ani jedna koncepce není uplatňována důsledně a je to tak nějak napůl. Na jednu stranu se tváříme, že zásada smlouvy se mají plnit, platí. Pak ale nedává smysl nadávání na šmejdy, kteří nic jiného netvrdí a chovají se podle toho. Na druhou stranu ochrana spotřebitelů v zásadě nefunguje také absolutně, protože zkrátka není vůle to tímto absolutním způsobem udělat. Není nic jednoduššího než nastavit konkrétní maximální výši úroků, zakázat smluvní pokuty, další doprovodné poplatky a jakékoli sankce.

Úsilí regulovat šmejdské praktiky spočívá v omezování lidské vůle nějak jednat. V tomto případě jednat neodpovědně tak, že bych se mohl ekonomicky zničit a zruinovat. Paradoxem je, že zničit ekonomicky sama sebe stát spotřebiteli zakazuje nebo se o to alespoň snaží, ale na druhé straně u voleb, kde jsou titíž lidé vystavení obdobným nekalým praktikám, nepodniká nic. Zkrátka, pokud si spotřebitel podělá svým rozhodnutím svůj život, tak to právo řeší, ale pokud svým rozhodnutím ve volbách podělá život všem ostatním, tak je to v pořádku.

Míra ochrany spotřebitele a ochranářská role státu je politické rozhodnutí, stejně jako boj se šmejdy. Jakýkoli boj se šmejdy ale naráží na to, že jednání šmejdů, vůči kterému stát bojuje, je v zásadě dovolené. Je třeba ho prvně zakázat. Pokud ovšem stát takové jednání dovoluje nebo dovoloval, působí jeho proklamativní boj se šmejdy zvláštně. Jde vlastně o implicitní přiznání, že svojí legislativní činností takové jednání umožňoval. Je tak otázka, zda o šmejdech úvěrových, energetických a nějakých jiných, nemluvit i o šmejdech legislativních.

Chování státu v určitých chvílích vykazuje obdobné znaky jako chování šmejdů: využití podstatně silnějšího postavení, zmatení a zastření podstaty věci, znevýhodnění nebo poškození druhé strany. Máme tu vládu, která má v době nouzového stavu větší moc než obvykle, kdy kontrolní činnost parlamentu a fungování opozice je omezeno. Tato vláda vyhlásí na základě krizového zákona sérii omezujících opatření, které zasáhly do života prakticky každého. Krizový zákon stanoví, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými podle krizového zákona.

Co si však mám myslet o tom, že vláda tato opatření podle krizového zákona zrušila a pouze vzala na vědomí obdobná opatření, které přijalo Ministerstvo zdravotnictví podle zákona o veřejném zdraví. Mám to chápat jako pokus vyhnout se odpovědnosti za škodu nebo její uplatnění výrazně zkomplikovat? Nebo jsem to zase nepochopil? Je krásné, že nás vláda chrání před úvěrovými, energetickými a možná i nějakými jinými šmejdy, škoda, že nás nechrání před těmi legislativními.

 

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT