O soudních talárech

Soudní taláry patří jistě mezi rekvizity, které mají zvýšit vážnost soudcovského stavu. Z filmů a jiných právních kultur známe i paruky, ty však čeští soudci nepoužívají. Stejně tak u českých soudů neuvidíte paličku, kterou soudce odklepává konec soudního stání a vyhlášení rozsudku. Zbyl nám tak jenom talár.

Ten však soudci nenosí vždy. Jsou situace, kdy pro nošení taláru není důvod. Někteří zvlášť pečliví soudci čas od času nařídí místní šetření v prostorách, kam se skutečně jdou podívat. A v taláru tam nechodí, aby si ho neumazali. Přijdou v civilu. To jsou však poněkud vzácné chvíle. Jelikož drtivá většina soudcům, než aby šla něco místně šetřit, raději jmenuje znalce a pošle tam jeho. Pak si prolistuje znalecký posudek, vyslechne znalce a má vyřešeno.

Anketa: Měli by soudci k talárům nosit i paruky?
Celkem hlasů: 142

A nebo prostě soudce talár nenajde. Případně si vůbec nevzpomene na to, že by si měl talár obléci. Stehně to nikdo nepozná. Tak jsem od kolegů slyšel o jednom případu, kdy o vazbě rozhodoval soudce místo v taláru v mikině Marloboro. Alespoň to budilo respekt. Ještě, že to nebylo Hello Kitty.

Případně jiná situace. Jedny z posledních změn v občanském soudním řádu zavedly možnost konat tzv. přípravné jednání. Soudcům se do toho moc nechce. Jsou zvyklí na svůj zaběhnutý postup, jak vést soudní řízení. Někteří si ani po několika letech nevšimli, že v civilním procesu existuje něco jako koncentrace řízení, kdy je třeba všechna tvrzení a návrhy důkazů uvést do konce prvního jednání. Proč by pak měly registrovat něco jako je přípravné jednání. Prostě soudci jako osoby znalé práva se nenechají změnou právní úpravy nějak zbytečně rozhodit. Nicméně při jednom z těch vzácných přípravných jednání, které jsem viděl, byl soudce rovněž bez taláru. Když jsem se ho na to ptal, zda tím něco sleduje, tak mi vysvětlil, že tím jaksi rozlišuje mezi jednáním a přípravným jednáním. Každopádně ani na jednání ani na přípravném jednání nic nevyřešil. Takže ve výsledku to vyšlo nastejno.

Jak jsem mohl vypozorovat, tak soudní taláry nejsou nějaké osobní části garderoby soudce. Patří spíše k inventáři jednotlivých soudních síní, kde visí buď na věšáku a nebo při soudním jednání na soudci. Jednou za čas je pak žádoucí tyto pláště vyprat. Nejsem příliš znalý chodu provozu soudů, zda se tak děje nějak systematicky. Anebo, až to soudce nemůže vydržet, tak si to zařídí. Z doslechu bych to viděl na druhou alternativu. Vyprávěl mi kamarád, jehož rodiče jsou soudci, jak si otec nechal v čistírně vyčistit talár. Když si ho šel vyzvednout, kam ho jako malý kluk doprovázel, žoviální zaměstnanec čistírny přinášel vyčištěný talár a hlásil: „Jeden plášť kouzelnický, velký, vyčištěn!“ Tam teprve pochopil, že být soudcem je opravdu magické.

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT