Kurz češtiny s vězeňskou služnou, výklad slova „neomezeně“

Ve vazební věznici v Litoměřicích jsem ještě nebyl. Poštěstilo se mi to teprve minulý týden.  Věznice je ve středu města a je spíše takového domácího typu. Ve věznicích, do kterých obvykle chodím, je několik baráků, mezi kterými vás různě vodí.  Proto, když jdete za klientem, trvá to tak půl hodiny než vám ho dovedou. A to se snaží. Samozřejmě, když přijedete o víkendu a je tam mámo personálu, tak to trvá klidně i dvě hodiny, než se k němu dostanete.

Zde bylo všechno jinak. Obviněného dovedli za pět minut. Nicméně mi řekli, že už je čtvrt na dvanáct a v půl dvanácté bude oběd.

Anketa: Jak sankcionovat neumožnění dostatečné porady advokáta s klientem ve věznici?
Celkem hlasů: 74

Asi mi tím chtěli říct, že pak mám vypadnout, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. S klientem jsme si řekli pár slov. Po čtvrthodině přišel bachař, že budeme končit. Povídám mu, že teď jsme začali. On mne však upozornil na to, že bachaři jdou na oběd. Popřál jsem jim dobrou chuť, a dodal, že bachaře na poradě mezi advokátem a obviněným nepotřebujeme, takže mohou klidně jít.

Jenže on chtěl, abych šel já. Zkoušel to na mne s úředními hodinami, že od půl dvanácté do půl jedné je polední přestávka. Začal jsem kroutit hlavou, co to mne zkouší, ale ubezpečil mě, že opravdu musím odejít, že se to tady tak dělá.

Nechápal jsem to. Asi to na mně bylo docela vidět, ostatně jsem se o to i snažil, tak mi bachař sdělil, že tady nejsme v Praze. Tady postupují takto.  Sdělil jsem mu, že je jedno, jestli jsme v Praze, v Brně nebo v Litoměřicích, protože mají postupovat podle trestního řádu a zákona o výkonu vazby. Zde je uvedeno, že obviněný má právo přijímat ve věznici návštěvy obhájce neomezeně. A toto neomezeně znamená, že porady se mohou uskutečnit kdykoli, třeba i o půlnoci. Takže oběd vězeňského personálu není relevantní důvod pro to, aby se nemohla konat porada obhájce s obviněným.

Jenže, jak se ukázalo, relevantní důvod to byl. Zanechal jsem ostrovtipu a nechal se vyhodit. Zašel jsem si na oběd a pak si šel prožít opětovně klasickou přijímací pakárnu s identifikací, průchodem rámem, šacováním, odevzdáním mobilu, flešky  a notebooku. Porada opět začala. Už mě tam znali, tak se ani neptali, za kým jdu.

Jelikož jsme si s klientem měli co říct, čas ubíhal. Koneckonců mně vzali mobil, tak jsem nevěděl, kolik je hodin. Ve čtvrt na tři přišla bachařka, že končíme. To už jsem nechápal vůbec.  „Zase oběd?“ ptám se.

„Nikoli,“ odpověděla, „návštěvy jsou jenom do půl třetí“. Vysvětlil jsem jí, že nejsem žádná návštěva, ale obhájce, který má poradu s klientem a nemáme být při poradě rušeni ani jinak omezováni. Kdyby to alespoň maskovali nějakým covid opatřením, ale nikoli. Prostě se zde bere jako samozřejmost, že porada s advokátem bude jenom tehdy, když to vězeňská služba dovolí.

Dozorkyně nicméně byla snaživá a byla na to připravena. Musela obdobné situace zřejmě zažívat i s jinými advokáty. Donesla mi takový pidi papírek, velký asi jako obvyklá vizitka. Na něm byla uvedena pracovní doba 8:00 – 11:30, 13:30 – 14:30.

No nic, opět jsem se jako slušný, nechápavý advokát nechal vyhodit. Je fascinující, jak stát hodlá někoho trestat za porušení zákona a sám zákon porušuje. Na jednu stranu vyžaduje, aby měl obviněný ve vazbě obhájce, a na druhou stranu mu neumožní radit se s ním dle potřeby. Jsem zvědav, co na to bude říkat Ústavní soud, až mu za několik let napíšu, že bylo porušeno ústavní právo obviněného na obhajobu. Zase se to zahraje do autu? V pořádku, ale proč tedy takové předpisy máme.

Autorský text

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT