Kdo je v soudní síni blázen a kdo blb – úsvit justiční korektnosti

Tenhle příběh je z počátku mé advokátní kariéry. Ve stručnosti je o dvou podvodníčcích, kteří chtěli obrat mého klienta.

Byl jistý malíř, který měl marnotratného syna.  Ten měl již od mládí problémy s penězi a se zákonem. Trestně stíhán byl za podvod a nějaké kšeftování s padělanými obrazy.  Otec za něho platil dluhy, takže rozprodával svůj majetek. Jednak obrazy, dílnu a nakonec i dům. Něco z toho koupil i můj klient.

Anketa: Považujete příjmový pokladní doklad za věrohodný důkaz platby v řádu statisíců Kč, když je hradí nezaměstnané osoby bez příjmů?
Celkem hlasů: 63

Otec zanedlouho zemřel. Začalo dědické řízení, kde jedním z dědiců byl i tento chytrák. Notářce sdělil, že jeho otec měl ještě nějaké obrazy a vybavení dílny, které tedy uvedli do soupisu dědictví.

Následně notářka rutinně rozhodla, že dědicem bude tento syn, a že všechny věci, co jí nahlásil, zdědil. S dědickým usnesením pak nastoupil na mého klienta, aby mu tyto věci vydal. Má na ně přece papír od notářky – soudní komisařky. Klient to odmítl s tím, že věci řádně koupil od jeho zemřelého otce.

Podvodníček se proto domluvil se svým kamarádem, se kterým uzavřel kupní smlouvu na ony zděděné obrazy a vybavení dílny. Zavázal se mu tyto věci obratem dodat s tím, že pokud se tak nestane, zaplatí mu smluvní pokutu 5 tisíc Kč za každý den prodlení.

Samozřejmě mu věci nedodal.  Ostatně je ani neměl. Chvíli se proto čekalo, až smluvní pokuta naskáče na zajímavou částku. Když to bylo něco přes půl milionu, tak se kamarád ozval, že chce zaplatit smluvní pokutu. Tu mu mladý dědic údajně zaplatil, a proto následně požadoval po mém klientovi tutéž sumu jako náhradu škody.

Byla podána žaloba. Zde bylo provedeno dokazování, ze kterého vyšlo najevo třeba to, že oba dva výtečníci, kteří mezi sebou obchodovali, byli nezaměstnaní. Smluvní pokutu přes půl milionu zaplatil žalobce v hotovosti na parkovišti a svědek na to řádně vypsal příjmový doklad. Je fascinující, jak si nezaměstnaní krásně žijí.  Mají jen tak po kapsách několik set tisíc Kč, a když je potřeba něco zaplatit, tak to prostě zaplatí. Zajímavé je, že to soudkyni vůbec nepřišlo divné. Přece předložili příjmový doklad a svědek to potvrdil, ne? A dluhy se přece mají plnit, jak mne poučila. Rozhodně neměla pochyby o věrohodnosti jejich výpovědi, přestože byl žalobce již jednou odsouzen za podvod.

Při závěrečné řeči jsem to už nevydržel. Řekl jsem, že je to celé šméčko, a pokud si tu hrajeme na právo, tak odpovědnost za škodu zde nemůže být vůbec dána. Mimo jiné proto, že se žalobce zaváže dodat zboží, které nemá, a ví moc dobře, že je ani mít nebude.  Jestliže pak neslnění této (v jeho postavení nesplnitelné) povinnosti zajistí progresivní smluvní pokutou, tak je buď podvodník, nebo blázen. Načež mne paní soudkyně vyzvala, abych byl korektní a přestal o žalobci říkat, že je blb. Já se jí pak snažil na oplátku vysvětlit, že se o korektnost právě snažím. Nikdy jsem o žalobci neřekl, že je blb. To zcela jistě není, protože pokud by blb byl, pak by takovou akci včetně příjmového dokladu a anabáze s notářkou nenaplánoval. Řekl jsem o něm pouze, že je blázen. Protože jednání, kdy se někdo zaváže ke splnění povinnosti, o které ví dopředu, že ji nesplní, a ještě to vylepší tím, že kvůli tomu jen tak vyhodí půl milionu, v sobě prvky bláznovství rozhodně nese.

Soudkyně to nepochopila. Možná měla již předtím od mladého nějaký ten padělaný obraz, nebo jí prostě nepřišlo divné zavazovat se k něčemu, co nemůžete splnit. Třeba se jí to taky občas stane. Klienta odsoudila k zaplacení smluvní pokuty. Nechápal jsem to.

Každopádně to nakonec dobře dopadlo. Odvolací soud celou věc vyhodnotil zcela jinak. Žaloba byla zamítnuta a žalobce měl zaplatit náklady řízení. To se mu nepovedlo, protože jako nezaměstnaný asi neměl z čeho. Škoda. Čekal jsem, že sáhne do druhé kapsy a prostě mi těch pár desítek tisíc na parkovišti vysází. Příjmový doklad jsem pro něho připravený měl. A dluhy se přece mají plnit, ne?

Autorský text | foto: freepik

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT