Kardinál Duka se omluvy za inscenování kontroverzní hry nedočkal

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín NechápavýAdvokát.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Dnes proběhl odvolací soud s panem kardinálem Dukou. Ten se společně se svým právním zástupcem domáhá od Centra experimentálního divadla a Národního divadla Brno omluvy za újmu, kterou utrpěli zásahem do svých osobnostních práv. K tomuto zásahu mělo dojít tím, že žalovaní umožnili v rámci divadelního festivalu provozování dvou divadelních představení, které se žalobců dotkly. Nalézací soud jejich žalobu zamítl, o čemž jsem psal zde.

Soud dopadl potvrzením rozsudku nalézacího soudu. Divadla se tak nemusejí omlouvat. Co bylo na tomto případě pozoruhodné? Předně justiční tempo, kdy během roku a půl bylo rozhodnuto jak nalézacím tak odvolacím soudem. Což je tempo, kterého rozhodně nedosahují standardně souzené případy žalob na ochranu osobnosti.

Zajímavé rovněž je, že žalobci tvrdí, že v divadelních inscenacích, proti kterým brojí, se vyskytovala scéna, kde Ježíš Kristus znásilňuje muslimku. To je však jenom tvrzení žalobců, které pak replikují i média. Nicméně dle zjištění nalézacího soudu nelze zmiňovanou scénu interpretovat jako znásilnění. Cituji z rozsudku nalézacího soudu: Pokud jde o kvalifikaci jednání jako znásilnění, to se dle soudu ze hry tak zcela nepodává, kdy jediným do určité míry násilným konáním bylo olízání obličeje a následné povalení ženy na zem, další scény pak probíhají zcela „v klidu“ včetně náznaku koitu mezi zúčastněnými.

V konečném důsledku, zda o znásilnění šlo nebo nešlo, je to ale jedno. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobcům byla způsobena újma na jejich osobnostních právech. To si lze sice představit jako újmu na cti a důstojnosti, jenže o žalobcích divadelní hry vůbec nepojednávaly.

U soudu se pak právní zástupce kardinála Duky snažil soud přesvědčit, že pan kardinál jako hlava církve musí zasáhnout při jejím ostouzení, přičemž toto jeho pověření vyplývá z kanonického práva, které je třeba respektovat. To soudce poněkud rozladilo a sdělil právnímu zástupci kardinála Duky, že jako soudce civilního, světského soudu rozhodně nehodlá postupovat podle kanonického práva.

Možná v tomto momentu se ukázala pravá podstata sporu. Vůbec nešlo o ochranu osobnosti žalobců, která nemohla být dotčena, jelikož hra nepojednávala o žalobcích a oni se „závadných představení“ ani neúčastnili. Šlo o to se pomocí institutů ochrany osobnosti domoci uznání deliktu blasfemie, která byla vlivem vývoje lidské společnosti z pozitivního právního řádu jako přežitý delikt odstraněna. Soudy tento trik naštěstí odhalily a pojmenovaly. V duchu náboženské neutrality státu se tak postavily proti pokusu privilegovat jednu víru na úkor ostatních náboženských přesvědčení. Stejně tak se postavily proti pokusu, že by společnost měla ustupovat a nebo se dokonce podřizovat kanonickému právu.

Autor: Michal Šalomoun
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín NechápavýAdvokát.cz na hlavní stránku Seznam.cz
Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru

Ještě jste nečetli

Mohlo by Vás zajímat