Justiční turbulence při rušení opatření obecné povahy

V jednom ze svých předchozích článků jsem psal o podání žaloby na Ministerstvo zdravotnictví. Šlo o to, že při zavádění protiepidemických opatření poněkud zajeli do lidských práv. Speciálně práva na svobodný návrat občanů do vlasti. To provedli tak, že vstup na území ČR podmínili vykonáním antigenního nebo PCR testu. Nemám nic proti testování, ale jako podmínku vstupu občanů na území ČR to nařídit nelze. Jiná věc je u cizinců, těm můžeme vstup na území ČR omezovat, ale vlastním občanům nikoli. Ty musíme nechat na území ČR svobodně vstoupit a teprve následně vůči nim vynucovat nějaká protiepidemická opatření.

Původně jsem si myslel, že proběhne rychle soud, který nám řekne, zda je tato právní regulace v souladu s právním řádem či nikoli. Následně pak podle toho rozhodne. Ovšem to jsem se mýlil. Předně Ministerstvo zdravotnictví zvolilo neuvěřitelnou taktiku. Po 14 dnech samo mimořádné opatření zrušilo. Bezprostředně poté, však vydalo nové. Formálně sice jiné (mělo jiné číslo jednací), ale obsahově stejné. Takže moje žaloba byla najednou vadná, protože jsem chtěl zrušit něco, co už neplatilo.

Ministerstvo pak poslalo na soud repliku k žalobě, že už je všechno zrušeno, tak aby moji žalobu zamítl. Soud se však neobtěžoval mi vyjádření ministerstva poslat. Nicméně tuto fintu, že si zrušili jedno opatření a vzápětí ho nahradili jiným, obsahově totožným, jsem odhalil i bez upozornění. Poslal jsem tedy na soud návrh na změnu petitu, aby rozhodl o zrušení toho aktuálního opatření.

Soud se však s ničím moc nemazal. Můj návrh na změnu ignoroval, stejně tak, že by mi měl poslat vyjádření Ministerstva zdravotnictví. Žalobu odmítl, že chci zrušit něco, co už neplatí a bylo vymalováno. Náklady řízení nepřiznal rovněž. Poněkud mě to vytočilo, tak jsem podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Není přece možné nerozhodnout o změně návrhu, která bylo udělaná právě proto, aby se rozhodovalo o aktuálním opatření. Když to totiž soud neudělá, tak přistupuje na hru, kterou hraje Ministerstvo zdravotnictví. Pokud totiž bude ministerstvo po 14 dnech rušit opatření a vydávat je znovu, tak ho justice díky svému tempu nebude nikdy schopna zrušit. Celý institut zrušení opatření obecné povahy je tak jenom iluze.

Za 14 dní vydalo ministerstvo opatření nové. Tedy zrušilo opatření druhé a vydalo obsahově stejné opatření třetí. Podal jsem opět žalobu. Tentokrát už mi dokonce poslali vyjádření ministerstva. To bylo docela zajímavé. Uvádí se v něm, že není pravda moje tvrzení, že by byl návrat občana do vlasti podmiňován vykonáním nějakého testu. Je tam přece výjimka, že se to nevztahuje pro ty, co se prokáží diplomatickou nótou. Super! Nevím tedy, kde by moje klientka sháněla diplomatickou nótu. V Kauflandu v akci nebo jako poukázku v MF DNES?

Dále bylo ve vyjádření uvedeno, že ČR jakéhokoli občana pustí do ČR i bez testu. Zajímavé je, že to na svých webových stránkách nikde neuvádí. Nicméně ministerstvo ještě podotklo, že vás do ČR pustí, akorát se dopouštíte přestupku a dostanete pokutu. To mě dorazilo. Přemýšlení státní správy už jde tak daleko, že výkon ústavně zaručeného práva na svobodný návrat do vlasti je zároveň správním deliktem.

Už se těším na jednání. Ale možná k němu nedojde. Aktuálně ministerstvo opět zrušilo třetí opatření a místo něho vydalo opatření čtvrté. Podal jsem na soud návrh na změnu petitu. Teď uvidíme, co se stane. Jestli klasické odmítnutí žaloby a nové kolečko, kdy podám další kasační stížnost a další žalobu, nebo soud konečně meritorně rozhodne.

Aby ministerstvo nemohlo pořád donekonečna rušit ochranná opatření a nahrazovat ho jinými obsahově totožnými, podal jsem návrh na předběžné opatření, aby tuto fintu soud ministerstvu do rozhodnutí ve věci samé zakázal. Koneckonců již jsme na poplatcích zaplatili 17.000,-Kč a rozhodnutí ve věci jsme se stále nedočkali. A to to mělo stát jenom 5.000,-Kč.

Autor: Michal Šalomoun
zavřít reklamu