Je na soudech vůbec někdo podjatý?

Procesní předpisy říkají, že soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Důležitý je tehdy nějaký poměr k věci nebo k účastníkům řízení. Znám soudce, který se vylučuje z projednávání věci, kde někoho zastupuji, s tím, že si se mnou tyká a známe se. Osobně to považuji za extrém, protože vzhledem ke společnému studiu na právnických fakultách si spolu tyká spousta soudců a advokátů. Nicméně je to určitý pokus o hyperkorektnost.

Anketa: Bylo by vhodné rozšířit důvody podjatosti soudce i na další situace, kdy je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti?
Celkem hlasů: 15

Zvláštní je naopak druhá stránka věci. Když podáte námitku podjatosti na soudce a ten vám sdělí, že podjatý není. Nicméně některá rozhodnutí jsou tak přitažená za vlasy, že je lze v zásadě vysvětlit pouze podjatostí. Kdy rozhodnutí vyvěrá nikoli z práva, ale ze záměru některou stranu při soudní při nějak favorizovat. Samozřejmě, že se to špatně dokazuje a v zásadě je to nedokazatelné. Rozhodně to neznamená, že se to neděje. Jednou jsem zde popisoval případ, kdy mě jedna soudkyně šikanovala a dokonce si o tom vydala usnesení.  Měl jsem tak černé na bílém, že po mně jde. A to jsem ji jenom upozorňoval na to, že je její procesní postup nezákonný. Nicméně i tak nebyla podjatá.

Aktuálně jsem seznámen s případem, kdy klient na soudkyni podal trestní oznámení, když už nešlo vydržet její čarování se spisy a přihrávání bodů protistraně. Ostatně i její další finta, jak připravit klienta o možnost podat odvolání, byla taktéž značně invenční.

Nicméně, jak jsme se dozvěděli z vrchního soudu, i když je na soudkyni podané trestní oznámení, stejně není podjatá. Soudci jsou opravdu zvláštní stvoření s hroší kůží a pevným charakterem.

Když by na mě někdo podal trestné oznámení, a já musel na policii podat vysvětlení, tak by mi to asi moc příjemné nebylo. Asi bych měl v koutku duše kus nedořešené křivdy, že si mě, úctyhodného soudce, dovolil někdo obvinit z páchání trestné činnosti. Myslím tedy, že důvod k pochybnostem, abych to tomu troufalci v rámci své pravomoci nějak nevrátil, tady je.

Nicméně najednou u soudců to neplatí. Asi jsou opravdu z jiného těsta než my ostatní. Zajímavá otázka je, zda se s tím soudce už rodí a nebo na něho tyto schopnosti přejdou až justiční praxí.

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT