Jak soudci dokáží vytvořit nepřátelskou atmosféru

Atmosféra u soudu může být různá. Milá, přívětivá, tísnivá, vyhrocená, divná, nepřátelská a možná i nějaká další. Atmosféru sice ovlivňují všichni účastníci řízení, ale postavení soudce je zde naprosto klíčové. Zažil jsem u soudu přátelskou, téměř poetickou atmosféru, kde se žertovalo, ale taky psycho scény.

Občas se stane, že tísnivou atmosféru vytvoří některý z účastníků řízení. Zpravidla někdo, kdo se vymezuje vůči všemu. Podává nesmyslné námitky a snaží se účel jednání zmařit. Pak záleží na kvalitě soudce, zda těmto tlakům podlehne a z jednání opravdu není nic anebo tuto situaci zvládne. Zažil jsem jednání, kdy se usnesením rozhodovalo, kdy kdo půjde na záchod. Ale soudce to zvládl, jednání dokončil a rozsudek vynesl.

Většinou se na tísnivé a nepřátelské atmosféře v soudní síni podílí soudce, který tuto atmosféru vytvoří již na začátku. Ještě jako koncipient jsem zažil scénu, kdy nás předseda senátu v trestní věci vyřešil poměrně jednoduše. Klientovi obviněnému ze spáchání dopravní nehody vzkázal, že je srab, že se nepřiznal a já jsem také dopadl nelichotivě, protože obhajuji sraba.

Velmi tísnivou atmosféru jsem zažil při obhajobě klienta, který byl dvakrát zproštěn obžaloby. Nakonec však byl souzen a odsouzen nezákonně dosazenou soudkyní. Ta začala jednání slovy: „Pojďte dál, pane odsouzený!“  On však odsouzený nebyl.  Pořád platila presumpce neviny. Odsouzeného z něj měla udělat až ona. Tohle nakonec dopadlo dobře a psal jsem o tom také.

Když o tom tak přemýšlím, tak se ta nejtísnivější atmosféra vyskytuje v trestních věcech.

Poslední takovou vyhrocenou atmosféru jsem zažil na hlavním líčení, kdy jsem ohajoval klientku obviněnou za výmalbu večerníčkových postav v dětských pokojíčcích. O tom jsem psal zde. Celé to obvinění je absurdní a způsob vedení hlavního líčení do toho jaksi zapadalo.

Na začátku jsem soudkyni oznámil, že si bude klientka pořizovat zvukový záznam. To mi soudkyně zakázala, že to nelze. Já jsem jí odpověděl, že je to právem jakéhokoli účastníka řízení si pořizovat zvukový záznam. K tomu nepotřebujeme souhlas soudu. Soudkyně se na mě obořila, že to zakazuje. Mohu si prý vyžádat oficiální záznam. S tím jsem nesouhlasil, že už jsem to párkrát absolvoval. Chtěl i po mě peníze za CD a ještě se k tomu vyplňovala hora papírů.  Soudkyni jsem dále sdělil, že za dveřmi zapomněla veřejnost. Soudní řízení jsou dle Ústavy veřejná, tak by měla pozvat dál veřejnost.

To odmítla s tím, že jsou zde proticovidová opatření. Udiveně jsem poznamenal, že jsem si nikde v Ústavě nevšiml, že by mohla být veřejnost vyloučena z důvodu protiepidemických opatření. Na to reagovala tak, že pustí jenom jednoho člověka. To už bylo na mě docela moc, tak jsem podal námitku podjatosti. Uvedl jsem, že nerozumím tomu, co tady paní soudkyně předvádí, když úplně zbytečně nerespektuje práva obžalované na obhajobu.

Načež mi řekla, že ji moje námitka nezajímá, že by ji musela vznést klientka. Namítal jsem, že jsem její obhájce a moje námitky se považují za námitky obžalované. V tom spočívá funkce obhájce. To však soudkyně nevzala jako argument a poněkud nevybíravě se obořila na klientku, zda na námitce trvá. Už v otázce, kterou jí dala, bylo patrné, že si nepřeje, aby klientka na námitce podjatosti trvala. Nicméně na ní trvala. Pro soudkyni to však nic neznamenalo  a pokračovala v hlavním líčení dál.

Následně si vydala usnesení o tom, že není podjatá. Proti tomu je možné podat stížnost, což jsem udělal.

Výsledek byl, že odvolací soud námitku podjatosti zamítl jako nedůvodnou. Zároveň však uvedl, že si tato soudkyně má celé hlavní líčení včetně výslechu znalce zopakovat. Že nelze připustit to, aby práva obhajoby byla takto pošlapávána, jak jsem uváděl. Že mi musí umožnit pořizovat si zvukový záznam a nesmí vylučovat veřejnost.

Takže jsme si hlavní líčení zopakovali. A opět by se atmosféra dala krájet. Tentokrát díky tomu, že se soudkyně okázale demonstrovala, jak respektuje všechna práva obhajoby. To mimo jiné znamená i to, že musí přečíst listiny, když o to obhajoba požádá. To se u některých listin stalo a požádal jsem o to. Hlavně kvůli soudu, jelikož mám takový dojem, že to soudkyně vůbec nečetla.

V těchto listinách byly určité informace, které vycházely z materiálů publikovaných na webových stránkách. Byl tedy uveden i zdroj těchto informací, jak se to při citaci dělá.  Jako např. http://xxxxx.cz abcd.efg-hij.klm. V zásadě šlo o nesmyslné znaky z příkazového řádku internetu. Nebylo třeba je vůbec číst, protože to bylo k ničemu. Paní soudkyně se však rozhodla i přes to, že jsme na tom v tomto případě netrvaly, číst i tyto nesmyslné znaky. Trvalo to docela dlouho. Opravdu parádní atmosféra. Pokud ji trochu chcete nasát, tak tady posílám záznam.

Nevím, zda je to pointa nebo ironie, ale výsledkem takového přístupu soudce jsou dva paradoxy:

  • Já se cítím provinile, i když jednám podle zákona a uplatňuji řádně práva klientky na obhajobu.
  • Soudkyně, která porušuje práva klientky na obhajobu a nerespektuje zákon, sama rozhoduje o tom, zda klientka zákon porušila.
Autor: Michal Šalomoun
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu