Jak se z nahlížení do spisu stalo nahlížení na právničku

Nahlížení do spisu je jeden z dílčích aspektů práva na spravedlivý proces a to jak u soudu, tak u správních orgánů. Soudy s nahlížením do spisu problém nemají. Někdy vám ho komplikují provozními překážkami, že se musíte dopředu objednávat, ale v zásadě se ke spisu dostanete. U správních orgánů však nahlížení do spisů není automatické. Většina úředníků žije v jakémsi podezření, že když nahlížíte do spisu, jistě to vyústí v nějaký váš podnět, který budou muset řešit, nebo výtku, které budou muset čelit. Přílišnou ochotou tedy neoplývají.

Jednou, když jsem byl jako koncipient, jsme řešili případ postmanželského vypořádání. Byt připadl po rozvodu manželovi. Jenže nemohl manželku dostat z bytu, jelikož měl nařízeno zajistit jí náhradní bydlení. Což byl v našem městě docela problém.

Žili si proto vedle sebe v bytě. Vzájemně se nenáviděli a občas si to zpestřovali nějakou tou sviňárničkou. Klient chtěl osadit nová okna. Což udělal v celém bytě, ale v pokoji, kde žila bývalá manželka, to nešlo. Pokoušeli jsme se s paní domluvit, aby se přestěhovala do jiného pokoje. Marně. Museli jsme proto podat žalobu na přestěhování paní z pokoje do pokoje. A když už jsme byli v tom souzení, klient chtěl, aby mu platila ½ elektriky, vody a plynu, co spotřebuje. V rámci těchto spotřeb ještě přišel na to, že platí poplatek za svoz odpadů a tento poplatek se platí za byt a počet přihlášených osob. Proto by mu měla dát půlku.

K důkazu jsme navrhli, aby si soud vyžádal od města přihlášku k poplatku za svoz komunálního odpadu. Z této přihlášky se pozná, zda poplatek klient platí za sebe anebo i za svoji bývalou ženu. Soudce obeslal město. Nic jsme se však nedozvěděli. Místo přihlášky poslalo město nějakou chytristickou výmluvu, proč nemůže nic poslat (asi kvůli ochraně osobních údajů). Byl to trochu alibistický soudce. Místo toho, aby jim dal pokutu a vytáhl to z nich, tak nám sdělil, že už udělal maximum a víc dělat nebude. Dal nám proto lhůtu, abychom mu dodali tu přihlášku. Vyslal jsem klienta na úřad, jelikož měl jenom donést papír, který tam sám poslal. Opravdu jsem v tom neviděl problém. Ne tak úředníci. Klient se vrátil s nepořízenou a bylo jasné, že tam musím vyrazit sám.

Vyzbrojil jsem se plnou mocí, zákonem o správě daní a poplatků, průkazkou advokátního koncipienta a šel na ně. Sdělil jsem jim, že chci nahlížet do spisu, který se týká vyměřování poplatku za svoz odpadů. Úřednice mi tvrdila, že musím počkat na vedoucího, že bez něho mi žádný spis nedá. Přišel vedoucí a řekl mi, že žádný spis nemají. Poučil jsem ho tedy o tom, že při výběru poplatků jsou oni správci daně a každý daňový subjekt jako je můj klient, má právo nahlížet do podkladů, ze kterých správce daně, tento poplatek vyměřil. Takže chci nahlížet do těchto podkladů a konkrétně mi jde o přihlášku klienta. Na to mi sdělil, že do těchto podkladů nahlížet nemohu, protože tady není právnička. Já jsem ale trval na svém, že nehodlám nahlížet na právničku, ale jenom do papírů, které mají k dispozici. Pokoušeli se povolat právničku, ale nepřišla. Zřejmě měla napilno s nějakým jiným nahlížečem. Místo právničky povolali nějakého pořízka, který přišel udělat pořádek se slovy: „Je zde nějaký problém?“ Sdělil jsem mu, že je zde problém. Mému klientovi jsou odpírána práva, a proto trvám na tom, aby mi dali onu přihlášku k poplatku za odpad. Padala různě silná slova a po půlhodině střetu argumentů s výmluvami mi dali papír, pro který jsem přišel.

Je tristní, že když půjde na úřad někdo, kdo se úplně nevyzná ve správním procesu, tak si prostě ten papír nevyřve. Anebo se místo nahlížení do spisu spokojí s nahlížením na právničku a bude vše vyřešeno. Koneckonců jde vlastně jenom o nějaké poplatky nebo daně. Když vezmete v úvahu, že největší právnička, která má na starosti daně v ČR, je Alena Šilerová, tak ta je vám také schopná vysvětlit, že se do žádných podkladů dívat nepotřebujete, protože ona jako právnička je přece zárukou toho, že je všechno v pořádku.

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT