Jak mě stát obral o sto tisíc

Přidat na Seznam.cz

Jsou případy, které není možné v advokátní praxi řešit tak, že odměnu vyúčtujete klientovi a jenom čekáte, zda Vám protistrana zaplatí, abyste vynaložené peníze klientovi refundovali. Zejména ne, když je klient v podstatě chudák a žalobcem stát, který peníze má a v případě prohry soudního sporu má z čeho zaplatit. Tenhle příběh je jedním z nich. Vyhrál jsem nad státem, ale nezaplatili mi (formálně vzato mé klientce) ani korunu.

O co šlo? Na konci osmdesátých let a ještě v devadesátých letech poskytoval stát nevratné půjčky na bydlení. Podmínky byly, že se musely peníze využít na bydlení a do určité doby zkolaudovat. Jinak se vše vracelo i s úroky. Spousta těchto smluv byla uzavřena ještě před rokem 1989. Pak se stalo, že po revoluci začali všichni podnikat, napsali si do domu sídlo firmy, což stát vyhodnotil, že již objekt není používán k bydlení a začal vymáhat půjčené peníze zpět.

V tomto případě to bylo ještě drsnější. Půjčka byla poskytnuta na výstavbu domu. Ten se opravdu dostavěl a manželé v něm žili spolu se svými dětmi. Jenže to nějak nefungovalo. Docházelo k domácímu násilí, kdy manžel moji klientku řezal poměrně statečně, za což byl i odsouzen. Klientka musela z domu prchnout a to i se svými dětmi. Uchýlili se do pronajatého bytu a čas běžel dál.

Inu stalo se, že manžel klientky zemřel. V tu chvíli zasáhl stát jako dobrý hospodář, vymyslel konstrukci, že klientka má peníze vrátit včetně úroku z prodlení, který byl asi 20 %, takže má státu poslat několik set tisíc. Stát zdůvodnil svůj nárok na vrácení peněz tím, že šlo o půjčku na bydlení, ale v domě nikdo nebydlí, protože manžel umřel a klientka bydlí s dětmi v bytě. Nepomohlo vysvětlování, že klientka musela s dětmi uprchnout z domu, aby nebyla vystavena domácímu násilí. Stát nechápal, že po hrozných zážitcích se klientka do domu vracet nechtěla.

Soudce všechny tyhle okolnosti zvážil, nicméně žalobě přesto vyhověl, neboť dle jeho názoru nelze žalobu pro výkon práva v rozporu s dobrými mravy vůči státu zamítnout, neboť korektiv dobrých mravů lze použít jenom vůči jiným subjektům než je stát. Na základě mého odvolání pak byl rozsudek zrušen s tím, že korektiv dobrých mravů lze využít i na žaloby, které podává stát.

Mezitím proběhlo dědické řízení a do řízení kromě mé klientky vstoupili i její děti, některé ještě nezletilé. Je fajn, že po vás stát chce několik set tisíc Kč, za to, že vás matka odvedla z domu před násilnickým otcem.

Následoval po několika letech poměrně očekávaný verdikt, kdy soud žalobu zamítl, neboť šlo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy a uložil zaplatit státu na nákladech právního zastoupení asi 100.000,-Kč. Stát se odvolal do nákladů řízení a nikoli do věci samé, takže jsme se handrkovali již jenom o náklady řízení.

Odvolací soud výrok o nákladech řízení zrušil a ještě vymyslel, že je třeba, aby soud rozhodl o nějakém úkonu státu, ke kterému někdy v minulosti došlo, jako o částečném zpětvzetím žaloby, což však nikdo z účastníků nebral jako problém. Uložil tedy nalézacímu soudu, aby rozhodl o částečném zpětvzetí žaloby a řízení v toto rozsahu zastavil a teprve poté, až se dle soudu správně de-jure skončí řízení, ve kterém už stejně nikdo nepokračoval a pokračovat nechtěl, rozhodl o nákladech řízení.

Soud tedy postupoval podle návodu odvolacího soudu. Řízení zastavil a po té, až bylo řízení pravomocně zastaveno, rozhodl (tedy až po mých urgencích) o nákladech řízení, kdy mi přiznal opět cca 100.000,-Kč. Proti tomuto usnesení se opět odvolal stát, kdy tvrdil, že nejde rozhodnout o nákladech řízení tehdy, když již bylo řízení skončeno. Já jsem argumentoval tím, že o nákladech řízení se handrkujeme již několik let a navíc soud postupoval podle závazného pokynu odvolacího soudu. Korunu tomu pak nasadil sám odvolací soud, který usnesení o nákladech změnil tak, že se o nákladech řízení nerozhoduje, čímž mi de facto nepřiznal nic. Odzbrojující bylo odůvodnění tohoto postupu, kdy uvedl, že po té, co se řízení skončí, nelze již o nákladech řízení rozhodnout. To, že tak soud učinil na jeho přímý pokyn, pak překonal tímto nepřekonatelným odůvodněním: „Odůvodnění předcházejícího zrušovacího usnesení odvolacího soudu v části popisující postup soudu prvního stupně po zrušení nákladového výroku dříve vydaného rozsudku, které lze mít pohříchu za částečně zavádějící, na popsaných závěrech nic nemění.

Takže jsem díky skvělé myšlence odvolacího soudu, které dle jeho vlastního zhodnocení lze mít pohříchu za částečně zavádějící přišel o sto tisíc. Díky moc.

Autor: Michal Šalomoun

#kvíz Vyhodnocení |

👌 Skvěle! Všechny odpovědi máte správně.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru

Ještě jste nečetli

Mohlo by Vás zajímat

Články pro Vás

Potvrzuji, že odesláním tohoto formuláře vyjadřuji svůj souhlas s Všeobecnými smluvními podmínkami a beru na vědomí tyto Zásady zpracování osobních údajů společnosti VARIETY STYLE s.r.o.