Jak kradou soudci

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín NechápavýAdvokát.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Krást se samozřejmě nemá, ale světe div se, kradou i soudci. Tenhle příběh je už pár let starý. Jel jsem s klientkou na soud. Bylo to zrovna někdy koncem ledna. To si pamatuji přesně, protože mi skončila platnost dálniční známky, kterou jsem si potřeboval koupit. O tom ale až později.

Přijedeme k soudu. Protistrana se nedostavila, takže to bylo celkem rychle odbyto. Rozhodoval samosoudce. Prošel si předložené důkazy a skončil dokazování. Po dvaceti minutách nás poslal za dveře, že si to musí rozmyslet. Na rozmýšlení to sice moc nebylo, protože nikdo naší žalobě neoponoval, ale soudci to tak zkrátka dělají. Místo, aby vyhlásili rozsudek rovnou, tak to prostě ještě dramaticky oddálí. To víte, co se dělá „jménem republiky“, to se nedá jen tak uspěchat.

Věci jsme si mohli nechat v místnosti. Myslím tím spis, tašku a bundy. Nechali jsme je tedy na místě a odešli vyčkat na chodbu, než si to soudce rozmyslí. Někteří soudci chtějí, abyste si vše brali s sebou. Odůvodňují to tím, že se prý stalo, že tam někdo nechal nahrávací zařízení a nahrával si porady senátu. Tady byl samosoudce, takže vlastně nebylo co nahrávat. Leda by trpěl samomluvou.

Po chválí nás zavolal. Stoupli jsme si a přečetl nám rozsudek, kde žalobě vyhověl. Vítězství a euforie. Jeli jsme domů. Musel jsem se zastavit na benzínce, abych natankoval a koupil si tu dálniční známku. To jsem měl ještě Voyagera, který má velkou nádrž, takže tankování bylo tak za 2.000,-Kč. Dálniční známka za 1.500,-Kč. Takže 3500,-Kč.

Když jsem šel platit, tak mi nějak nestačily peníze. Myslel jsem, že je mám. Ale neměl jsem je. Požádal jsem tedy klientku, zda by mi nemohla půjčit na naftu. Ona, že samozřejmě a podívala se do peněženky. Pak se podívá na mne a povídá: „Mně ten soudce asi sebral pětistovku.“ Na to jsem se zatvářil skepticky a povídám: „Jasně, soudce, který bere tak 70.000,-Kč, Vám bude brát pětistovku? To nedává smysl!“

Smysl to prostě nedávalo. Po kapsách jsem vyštrachal ještě nějaký kováky a útratu jsem nějak zaplatil.

Smysl to však začalo dávat za několik měsíců. Klientce a mně se ozvala policie, že prověřuje všechny účastníky řízení, kteří se v určitém období u onoho soudce soudili. Stalo se prý to, že tento soudce bral advokátům a jejich klientům, kteří byli na chodbě a čekali na vyhlášení rozhodnutí, z jejich peněženek a kapes nějaké ty bankovky. Advokáti to už nějakou dobu tušili, tak si na soudce prostě počkali.

Klientka nahlásila, že se jí ztratila pětistovka. Já jsem uvedl, že se mi nic neztratilo. Možná ano, ale jistý jsem si nebyl. Ještě, že mám špatnou paměť. Klientce sice soudce tu pětistovku vrátil, ale musela kvůli tomu jet na výslech až do Prahy a měla zabitý celý den.

Soudce v justici skončil. Myslím, že na vlastní žádost. A skončil, kde byste řekli? V advokacii. Už jsou tam komunisti, estébáci, bývalí prokurátoři, tak proč by tam nemohli být i soudci. Prostě taková pěkná parta, kam patřím i já.

Autor: Michal Šalomoun
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín NechápavýAdvokát.cz na hlavní stránku Seznam.cz
Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru

Ještě jste nečetli

Mohlo by Vás zajímat