Inženýři práva

Nejurputnější právní polemiky se vedou s inženýry. Nezažívám to sice každý den, ale občas se to stane. Zpravidla je to v rovině klientské. Takový inženýr, když je vaším klientem, tak vás sáhodlouze vyslýchá, co se stane, když …

Snažíte se mu situaci vysvětlit. Brzy ale narazíte na problém, že nemáte jednoznačnou odpověď. To ho bohužel neuspokojuje. On za vámi přišel pro jednoznačnou odpověď. Tak se vás k ní snaží dovést dalšími otázkami. Vy se mu ale pořád vykrucujete.

Rád bych dával jednoznačné odpovědi. Bohužel se mi to v našem právním řádu dělá těžko. A když už bych to v akademickém prostředí (pro inženýry za konstantní teploty a ve vakuu) dokázal, pak si nedovolím jednoznačnou odpověď stejně dát vzhledem ke stavu naší justice.

Naposledy, co jsem se potkal s inženýrem práva, to bylo v jednom autorskoprávním sporu. O něm jsem psal zde. Klientka byla obviněna za výmalbu dětských pokojíčků pohádkovými postavičkami. Policie si pozvala na pomoc znalce, aby jí pomohl vyargumentovat, proč je počínaní klientky protiprávní a jakou způsobila nositelům práv škodu.

Smířil bych se s tím, že znalec vyčíslí obvyklou cenu, která se platí autorovi kreslené postavičky, když ji chcete namalovat do dětského pokojíku.  Zde se ale znalec pustil i do toho, že sám určoval, co je a není oprávněné užití autorského díla.

To už bylo na mě trochu moc. Předně platí zásada iura novit curia, tedy soud zná právo. To znamená, že právní otázky (co je a není neoprávněné užití díla) musí posuzovat soud a nikoli znalec. Proto neexistuje znalectví v oboru právo. Nemůže existovat z podstaty věci. Co by pak dělali soudci?

Jenže tento znalec to viděl jinak. Předsedkyně soudu, která jmenuje znalce, mu do jmenovacího dekretu napsala, že je znalcem mimo jiné pro patenty, vynálezy, know how a napsala tam i autorské právo.  A to byl konec. Ten pán si to o sobě myslel, že je opravdu jaksi soudem předurčen autorskoprávní otázky autoritativně rozhodovat.

Zpracoval tedy posudek, kde vyložil jeho pohled na věc. Rovněž určil výši škody, která měla být způsobena. Zajímavý byl způsob výpočtu. Oslovil jednoho kolektivního správce, který se sám přihlásil s nárokem na náhradu škody. Tento kolektivní správce mu dal jakýsi sazebník a podle toho to znalec spočítal. Vtipné na tom bylo, že sám kolektivní správce měl na svých stránkách jiný sazebník, kde byla cena plnění několikanásobně menší. Navíc měl sice sazebník, ale nikdy neuzavřel jedinou smlouvu ohledně toho, že by udělil licenci za výmalbu dětského pokojíčku nějakými animovanými postavami. Nebo takovou smlouvu alespoň znalci nepředložil, a policii také ne. Ačkoli jsme o to žádali.

Nikomu to nepřipadalo divné. Celá věc se dostala před soud a znalce jsem měl možnost vyslechnout.  Ptal jsem se ho, zda měl k dispozici nějaké smlouvy, kde by autoři poskytovali licenci k výmalbě dětského pokojíčku. Neměl. Vyšel prý ze sazebníku kolektivního správce. Když jsem se ho ptal, zda je mu jako znalci v oboru autorského práva známo, že sazebník kolektivního správce musí být uložen u Ministerstva kultury, tak nevěděl. Nebylo mu známo ani to, že sazebník, který měl tento kolektivní správce na svých webových stránkách, uváděl řádově jiné ceny, než ten, který dali jemu, aby z něho spočítal onu údajnou škodu.

Jeho odpověď by se dala parafrázovat jako: „Co jsem měl dělat, dostal jsem zadání od soudu a neměl jsem žádné jiné podklady.“

Dokonce mi ho bylo líto. Uvidíme, co s tím udělá soud. Nakonec jsem se ho zeptal, jaké je jeho vzdělání nebo publikační činnost v oboru umění a v oboru právo. Zdálo se mi to jako relevantní otázka, když nás poučuje o autorském právu a vysvětluje míru shody mezi malbami klientky a nějakého jiného autora.  Dozvěděl jsem se, že je to strojař.

Tak uvidíme, jaký bude postup soudu. Zda opíše názory tohoto kvalifikovaného strojaře na umění a právo anebo se pokusí brát argumenty obhajoby vážně.

Autor: Michal Šalomoun
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu