Gubernátoři ve službách státu

Zaznamenal jsem, že Nejvyšší správní soud v jednom ze svých rozhodnutí, kterým rušil opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví, uvedl, že se ministr zdravotnictví se nemůže stát římským diktátorem.

Neřekl bych, že tento nešvar lze vztáhnout pouze na ministra zdravotnictví nebo též ostatní členy vlády. V kontextu českých reálií bych řekl, že i v jiných oblastech se vysocí úředníci chovají jako gubernátoři.

Nedávno jsem byl opět ustanoven jako advokát ex offo nějakému nešťastníkovi. Byl obviněn z maření výkonu úředního rozhodnutí v souvislosti s výkonem trestu podnětí svobody. Mám pocit, že aktivita státního zastupitelství se nyní nasměrovala tímto směrem.

Přitom mi připadá, že v médiích jsou informace o tom, že je páchána úplně jiná trestná činnost. Zejména v souvislosti se střetem zájmu členů vlády.  Pokud tito členové vlády čerpají dotace, které čerpat nemají, pak mají odpovědní úředníci konat. Neoprávněně vyplacené peníze vymáhat zpět.  Pokud to nedělají, mám za to, že jde o trestný čin. Nabízí se porušování povinností při správě cizího majetku, případně zneužití pravomoci úřední osoby.

Místo těchto případů stíhá státní zastupitelství vězně, kteří se opozdí při návratu z vycházky nebo se tam opijí. Neříkám, že to není protiprávní. Každopádně bych takové věci řešil kázeňskými tresty v rámci výkonu trestu odnětí svobody. Nevidím nic moc výchovného ani účelného v tom, že se těmto neukázněným odsouzeným navíc přihodí několik měsíců odnětí svobody. K tomu je zapotřebí aktivovat celý justiční aparát. Ten je na to sice připraven, ale asi by mohl být využit účelněji a hospodárněji. Zejména při posuzování a prověřování poněkud společenský závažnějších skutků.

Osobně to nechápu. Ale zřejmě je to pro ochranu státu (vládnoucí garnitury) potřebnější než se zaměřovat na tunelování státu a ohýbání základních principů právního státu.

Jako obhájce ex offo jsem zamířil za svým novým klientem do věznice v Hradci Králové. Tedy tři hodiny na cestě. Dorazím tam. Nicméně mě odmítnou vpustit s tím, že mají polední přestávku. To mě rozčílilo. Začal jsem do mluvícího zařízení vysvětlovat, že právo obviněného na poradu s obhájcem nelze žádným způsobem omezovat a to ani polední přestávkou. Moje komentáře zůstaly bez odezvy. Stejně jako bzučák, který mě měl pustit dovnitř.

Tohle už jsem jednou zažil v Litoměřicích.  O tom jsem psal zde. V zákoně je uvedeno, že obviněný má právo přijímat ve věznici návštěvy obhájce neomezeně. A toto neomezeně znamená, že porady se mohou uskutečnit kdykoli, třeba i o půlnoci nebo přes polední přestávku.

Je neuvěřitelné, jak na to vězeňská služba kašle. Prostě stačí, že se nějaký ředitel věznice rozhodne, že ho nějaká práva obviněných nezajímají. Vyhlásí úřední hodiny a je to. Nic nezmůžete. V podstatě jsou to další gubernátoři, kteří si dělají, co chtějí.

Musel jsem si tedy hodinu počkat na to, až mě pustí dovnitř. Tam pak hledali půl hodiny v počítači mého klienta. Když ho našli, oznámili mi, že je na nějakém detašovaném pracovišti mimo hlavní areál na druhém konci města. Vypravil jsem se tam. Po pěti hodinách od výjezdu z domu jsem se s ním konečně sešel.

Detašované pracoviště mě ohromilo. Nebyl to klasický kriminál zatěžkaný mřížemi, ostnatými dráty, obušky a kvéry. Vypadalo to tam spíše jako na táboře v osmdesátých letech. Naše porada rovněž probíhala v jídelně z dřevotřísky, sololitu a papundeklu. Byla zde udělaná improvizovaná jednací síň, kde se zřejmě rozhoduje o podmínečném propuštění odsouzených. Radili jsme se tedy pod velkým státním znakem, který dominoval zdejší retro výzdobě.

Za chvíli jsme to vyřídili. Požádal jsem příslušníka vězeňské služby o potvrzení. Ten to měl taky tak trochu na háku, ale vyhověl mi velmi rychle. Možná to bylo tím, že se ani neobtěžoval mít uniformu a chodil po kanceláři v kraťasech a sandálech. Říkal jsem mu, že tak fešácký kriminál jsem ještě nenavštívil. Že mi to zde připadá jako na táboře. Smutně pokýval hlavou a pravil: „No právě.“ A pak dodal: „Oni se nám sem pořád courají a pořád něco chtějí. Zlatý kriminály, kde jsou všichni na cele.“

Politoval jsem ho, že má těžkou práci. To ho poněkud povzbudilo a dodal: „Já vím, že jsme tady pro ně, ale mříže jsou mříže.“ Tady sice mříže nebyly, ale asi by to stačilo místnímu gubernátorovi navrhnout, že by bylo možné výkon trestu odnětí svobody poněkud vylepšit.

Autor: Michal Šalomoun
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu