Elektronizace justice jako brzda spravedlnosti

Zdá se vám to divné, že by elektronizace justice brzdila spravedlnost? No? Mně taky. Jenže. Již cca deset let nás soudy v civilních věcech poučují o tom, že jednací místnost není vybavena nahrávacím zařízením. Místo záznamu z jednání tak bude pořízen protokol. Ten se diktuje buď přímo zapisovatelce a nebo ho diktuje soudce na diktafon a ten se pak dodatečně přepíše. Písemné vyhotovení protokolu vám potom soud pošle. Máte tedy přehled, co se u jednání dělo. To je poměrně důležité, neboť jsou tam zaznamenána i procesní usnesení, kterými se vede řízení, na které musíte reagovat. To je např. doplnění žaloby nebo označení a předložení důkazu v nějaké lhůtě. Zpravidla nejsou ve vyhotovování protokolů problémy. Pominu-li tedy excesy, kdy jsou protokoly manipulovány, jako např. medializovaný případ soudce Sotoláře, který, aby obžalované odsoudil, neváhal použít tuto metodu manipulace s fakty. Ale o tom jsem mluvit nechtěl. To si nechám na jindy.

Nyní jsem poprvé zažil jednání, že místnost byla vybavena nahrávacím zařízením. Konečně. Jenže po skončení jednání nedostanete tento záznam. Můžete si ho samozřejmě vyžádat. Nicméně toto vyžádání znamená, že přijedete k soudu znovu a zakoupíte si od soudu za 50 Kč CD, kam vám ho nahrají. Nebo můžete donést originální CD v zalepeném obalu, na které vám ho nahrají. To samé lze řešit i poštou. Každopádně to má několik úskalí a hlavně to stojí čas a peníze. Elektronizace čehokoliv tu má být přece kvůli tomu, aby čas a peníze šetřila. To, co jste vždy dostávali automaticky, zadarmo a většinou hned, tak nyní nedostáváte vůbec, nebo za peníze a se zpožděním. Navíc musíte justici donutit k tomu, aby Vám ten záznam vyhotovila. Může to být bez problémů a taky nemusí. Jen pro srovnání: nyní už několik týdnů lámu justici, aby mi na rozsudek, který potřebuji rychle exekuovat, vyznačila doložku právní moci. Půlminutová rutinní banalita ovšem musí zřejmě uzrát. Ostatně, když už soud trvá pět let, tak nějakých pár týdnů navíc přeci není zas tak hrozné. Zkrátka, jak se komu chce. Když jsem ještě studoval a každý týden jezdil vlakem do Brna a zpět, tak platilo, že jízda vlakem je jedna z mála činností, kde si uvědomíte, jak vám běží čas a jak stárnete. Navíc to nejste schopni nijak ovlivnit. Zbývá jenom čekat. Takový pocit mám nyní mnohdy z justice.

Dokud tedy nebude fungovat něco jako elektronický spis, kam bude umožněn automatický přístup účastníkům řízení, kde si jednoduše tento záznam stáhnete stejně jako dokumenty ze spisu, tak snad raději pište opět protokoly. Klidně na psacím stroji.

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT