Další kousky soudních znalců v soudní síni

Vzhledem k tomu, že jsem dostal pár milých ohlasů na článek Inženýři práva, rozhodl jsem se znaleckou problematiku zatím neopouštět.

V rámci studia práv jsem zaznamenal jeden bonmot. Svědek je ten, kdo nemá žádnou odbornou kvalifikaci, ale alespoň byl přítomen u posuzované důležité události.  Znalec je ten, kdo má odbornou kvalifikaci, ale nebyl u posuzované události. A soudce je někdo, kdo nemá ani nemá odbornou kvalifikaci ani nebyl u posuzované události, akorát má pravomoc o ní rozhodnout.

Znalec je tedy někdo, kdo by měl přispět svoji kvalifikací k objasnění věci.  Tedy ke skutkovému objasnění věci. Někdy se to však nestane. Minulý týden jsem byl na soudě, který již několik let projednává spor mezi dvěma stavebními firmami.

Součástí sporu, který má více větví a odboček, je i nárok na zaplacení odměny za odvoz a likvidaci (uskladnění) zeminy a betonu. Byla účtovaná cena za tunu materiálu včetně odvozu a uskladnění. Žalobní obrana spočívala na tom, že se opravdu něco odvezlo. Akorát nebylo jasné, kolik toho bylo a proč by se měla platit cena, kterou žalobce fakturoval.

Soudkyně nakonec přistoupila k vypracování znaleckého posudku. Znalec měl určit obvyklou cenu za odvoz a skládkování hlíny a betonu.

Obvykle znalec postupuje porovnávací metodou. Počítá se s tím, že má různé kontakty, které využije k tomu, aby si obstaral nějaké obdobné smlouvy z dotčeného období, a podle toho porovnáním určí obvyklou cenu. U stavebních zakázek jde často o veřejné zakázky, takže sehnat nějaké referenční smlouvy by neměl být problém. A to i díky registru smluv.

V případě skládkování zeminy nebo betonu by asi nebyl problém, aby si znalec vyžádal od příslušných skládek jejich ceník za rozhodné období. Nic z toho však znalec neudělal. Místo toho udělal rozpočet podle ceníku ÚRS Praha. Z nich se ve stavebnictví sice občas vychází, spíše ale ve vztahu k pojmenování položek na stavbách. Ceny se však zpravidla liší od toho, co je v ÚRS.

To bylo ostatně vidět i v tom, co vyšlo znalci. Cena, která mu vyšla, byla asi tak šestinásobná oproti tomu, co si strany mezi sebou účtovaly. To přišlo divné i soudkyni, která se na to znalce zeptala. Na to jí odpověděl, že neví, jak je to možné. Měl spočítat obvyklou cenu a tu dle ceníku ÚRS Praha spočítal.

Soudkyni se nezdálo, že strany si účtovaly v období, za které se posudek dělal, DPH 20%.  Znalec ale počítá s 21 %. Znalci to divné nepřišlo. Soudkyně ho přiměla k tomu, aby výsledek přepočítal. Přepočítával tedy DPH z 21 % na 20 %. Řekl nějaké číslo. Soudkyně zavrtěla hlavou, že jí to vyšlo jinak. Znalec se ale nedal, že to tak není. Soudkyně mu proto vyložila svůj postup. Uvedla, že jde o obyčejnou trojčlenku, tak na tom není nic složitého. Znalci to však pořád nevyházelo. Soudkyně to nějak přešla a dala možnost klást znalci otázky.

Poté, co jsem se dozvěděl, že znalec neměl k dispozici žádné referenční smlouvy ani skutečné ceníky skládek materiálu, jsem pokračoval v dotazech: „ Můžete spočítat, kolik by stál převoz materiálu desetitunovým autem na skládku?“

Znalec odpověděl velmi pohotově: „Ne.“ Odpověď mne překvapila tak jsem se opatrně ptal dál: „A lze to spočítat?“  Znalec se nevyjádřil, proto jsem pokračoval: „Pokud jste vyčíslil cenu za odvoz 1 tuny materiálu na skládku, je správný výpočet odvozu materiálu desetitunovým autem ten, že váš závěr vynásobím deseti?“ Znalec něco zabručel, z čehož nešlo jednoznačně interpretovat jeho odpověď.

To už do našeho dialogu zasáhla soudkyně, která už nechtěla nic počítat a klást otázky na toto téma mi zakázala. Snažil jsem se jí pouze upozornit na další nesrovnalosti ve znaleckém posudku. Součástí žaloby totiž bylo mimo jiné i to, že se naopak žalovaný po žalobci domáhal zaplacení faktur za převoz materiálu. Ten byl vyčíslen za použití nákladního auta v sazbě 480 Kč za 1 hod. Tedy obdobná služba akorát účtovaná v hodinové sazbě a nikoli v sazbě za převoz 1 tuny materiálu. Vysvětlil jsem soudkyni, že proto jsem se ptal, kolik by stál odvoz materiálu desetitunovým autem. V rámci závěrů znalce by ta cena totiž byla asi dvacetinásobná oproti účtování v hodinové sazbě.

Dokážu pochopit, že se ceny budou lišit o 10 případně 20 %, ale tady se znalecké vyčíslení liší několikanásobně od ceny, kterou mezi sebou strany účtovaly. Pokud to spočítáme v množstevní sazbě (cena za tunu) liší se asi 6 x anebo 20 x, pokud to spočítáme v hodinové sazbě.

Mé úvahy už odmítla soudkyně poslouchat a výslech ukončila.

Znalec vyúčtoval znalečné. Ani to se soudkyni nezdálo. Zkrátila mu položku příprava k jednání, že žádnou přípravu k jednání provádět nemusel, když podal znalecký posudek, kde už si přípravu naúčtoval.

Celé jednání pak skončilo zamítnutím návrhů na doplnění dokazování, jako byl další znalecký posudek. To už nechtěla soudkyně zřejmě riskovat, proto jednání ukončila a nechala nás přednést závěrečné návrhy. Uvidíme, jestli to k něčemu vůbec bylo. Řízení se tím každopádně o půlroku prodloužilo a k objasnění věci to nepřispělo vůbec nijak. Každopádně znalec byl v soudní síni asi jediný, který za svoji práci dostal zaplaceno.

Autor: Michal Šalomoun
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu