Co je a není odpad

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín NechápavýAdvokát.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Zastupoval jsem klienta, který měl sběrnu surovin. Občas někdo přišel a nechal mu tam torzo staré JAWY nebo Čezety. Protože to byl trochu pábitel, tak nenechal tento výdobytek českého strojírenství zničit, ale torzo rozebral na použitelné díly a uschoval. Když pak někomu, kdo spravoval obdobný stroj, něco chybělo, stačilo, aby se obrátil na klienta. Ten hledal ve svých pokladech tak dlouho, až to správné ozubené kolečko, nebo něco jiného, co se pokazilo, našel.

A zde nastal první zádrhel. Tato činnost někomu vadila, tak přišlo udání a pak další. Věc začala řešit Česká inspekce životního prostředí a uložila klientovi pokutu za porušení zákona o odpadech. V čem byl problém? Odpad byl definován tak, že je to nějaká věc, kterou má někdo úmysl se trvale zbavit. Takže, když někdo přijde do sběrny, že už nechce ty svoje poklady, jako např. starou JAWU), tak je to odpad a je třeba s tím taky tak nakládat. To pak ale znamená, že odpad není možno prodávat dále někomu, kdo nemá povolení k nakládání s odpady. Tedy je možné ji prodat pouze dalším sběrným surovinám. Zkrátka a dobře, když už jednou něco je odpad, už z toho nikdy ne-odpad neuděláte. Takže prodávat někomu ozubená kolečka z převodovky, která kdysi byla odpadem, vlastně nejde.

Anketa: Měly by být použitelné věci zařazovány mezi odpad?
Celkem hlasů: 45
Pokoušel jsem se argumentovat tím, že náš zákon o odpadech má být transpozicí evropské směrnice, která naprosto jasně ukládá státům, aby právní regulace byla taková, aby se věci co nejvíce využívaly a teprve, když už žádné využití není, aby se z toho stal odpad. Což přesně můj klient dělal. Na pracovníky ČIŽP to ale moc nezabíralo. Klienta oflastrovali, protože jednal dle jejich názoru protiprávně. Museli jsme podat odvolání k MŽP, které sice pokutu snížilo, ale pořád byla tato činnost vyhodnocena jako protiprávní. My jsme ale nechtěli snížit pokutu, my jsme chtěli uznat, že funkční kolečko ze staré převodovky není prostě odpad. Uváděl jsem příklad s antikvariáty. Pokud někdo přijde do antikvariátu a donese staré knihy, že za ně chce něco zaplatit, je to zboží a knihy se mohou dále prodávat. Pokud ale někdo donese do antikvariátu knihy se sdělením: „Já už to nechci, dělejte si s tím co chcete“. Tak potom jsou ty knihy jasný odpad a ani antikvariát by neměl takové knihy přijmout, protože nemá povolení k nakládání s odpady. Podal jsem správní žalobu, kterou jsme vyhráli. Důvody ale byly spíše formální, tedy, že správní orgán nepostupoval, jak měl. Nakonec to skončilo tak, že sama ČIŽP případ zastavila s odůvodněním, že již uběhla promlčecí doba. Ona sice neuběhla, protože to špatně spočítali, ale to už je jiný příběh.

Autor: Michal Šalomoun
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín NechápavýAdvokát.cz na hlavní stránku Seznam.cz
Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru

Ještě jste nečetli

Mohlo by Vás zajímat