Chování některých státních zástupců v soudní síni

Po čase jsem byl zase někoho hájit ex offo.  Na soudech pořád platí proticovidová opatření, kdy musíte nosit respirátor. Myslel jsem si, že proticovidová opatření platí pro všechny. Pro státní zástupce ale nikoli.

Už jednou jsem si na těchto stránkách posteskl, jak to vypadá, když státní zástupce je jakousi privilegovanou osobou v trestním procesu. Kdy je to v podstatě takový malý soudce. Klidně si chodí do jednací místnosti ještě před zahájením jednání a něco si tam se soudcem řeší. Proboha, kde to jsme? Já se vůbec nedivím, že si spousta lidí myslí, že lze „zařídit“ rozsudek. Stačí jen znát ty správné cestičky.  Proč by si to neměli myslet, když si státní zástupce jde jen tak do jednací místnosti odložit talár, ale obhájce to udělat nemůže. Ostatně ho to ani nenapadne.

Zde šlo o proticovidová opatření. Respirátor zkrátka mají mít na chodbě všichni. Pro státní zástupce to ale zřejmě neplatí. V jednacích síních je to pak na zvážení předsedy senátu. Ten v tomto případě situaci zvážil tak, že si sám respirátor ponechal.  Neobtěžovat se s tím nám případně naznačit, že respirátor mít v soudní síni nemusíme. Státnímu zástupci to bylo stejně jedno, ten už respirátor neměl ani na chodbě, tak co by měnil.

Nelíbilo si mi to. Hlavní líčení bylo velmi jednoduché. Klient se doznal a škemrali jsme o mírný trest. Hlavní líčení se konalo on-line. Obviněný byl umístěn ve věznici a my všichni ostatní, já jako obhájce, státní zástupce, soudce a zapisovatelka jsme byli u soudu v jednací síni. Požádal jsem, aby mi byla umožněna porada s klientem. Zavolali tedy do věznice a dali mi ho na ucho. Očekával jsem, že všichni opustí jednací místnost, abych se s ním mohl poradit. Nikdo neodešel. Poukázal jsem na to, že obviněný má právo se radit s obhájcem o samotě, jinak to nedává smysl. Stání zástupce, ale i soudce se tvářili, že o tom neslyšeli. Že prý nemohou opustit soudní síň.  Ne, že bych znal všechno, co je v českých zákonech, ale co je to za blbost? Navíc v jiných případech to šlo.

Nechtěl jsem věc hrotit, abych ještě klientovi neuškodil. A onu vidinu mírného trestu mu nezmařil hádkou se soudcem. Tato taktika z hlediska uloženého trestu vyšla. Nicméně ta arogance moci byla otřesná. Oni si ani nepřipouštějí, že by dělali něco špatně, natožpak nezákonně. Dokonce mi vysvětlovali, že přece oni to, co mi klient říká do telefonu, neuslyší, tak o co mi jde. Mně šlo ale o to, že slyší to, co mu říkám já. Nepochopili to. Nebo nechtěli.

V tomto případě byla věc jasná, ale pokud se to bude opakovat, tak jsem rozhodnut na poradě s obviněným bez přítomnosti ostatních trvat. Jsem zvědav, jaké to bude mít další důsledky. Zda mi to umožní nebo se bude opakovat proces, nebo mi vysvětlí, že jsem měl jet za klientem do věznice a účastnit se hlavního líčení tam. Přitom technicky v tom není žádný problém. Ten je jenom v hlavách justičních pohlavárů a možná i v jejich opojení mocí.

Bohužel si nemyslím, že je zde nějaká naděje na změnu. Nechci zbytečně generalizovat, ale ryba smrdí od hlavy. V čele státních zástupců je totiž JUDr. Igor Stříž, bývalý obávaný vojenský prokurátor a člen KSČ. Člověk, který na svém předlistopadovém působení nic špatného nevidí. Proč by pak měli státní zástupci vidět něco špatného na tom, že se nepodřizují pravidlům chování, které platí pro ostatní. Když to nedělají ani u právních norem, těžko od nich očekávat, že by tak činili u norem morálních.

 

Autor: Michal Šalomoun
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu