Agrofertizace justice – pokračování

Onehdy jsem popisoval případ souzení s jednou společností z holdingu Agrofert. Tento případ na to navazuje. Klient provozoval čistírnu odpadních vod a pro Agrofert čistil odpadní vody. Pak mu nezaplatili, tak odstoupil od smlouvy. Ponechávám stranou, zda to bylo po právu či nikoli. Výsledkem bylo, že Agrofert podal návrh na předběžné opatření, podle kterého bylo klientovi uloženo odpadní vody čistit. Bezva, takže začal. Mezitím bylo předběžné opatření odvolacím soudem zrušeno.

Teď nastal problém, jak se domoci nějaké úhrady za čištění odpadních vod, které byly prováděny na základě předběžného opatření. V zákoně je poměrně přísná lhůta, že musíte škodu nebo jinou újmu, která Vám vznikla předběžným opatřením, uplatnit do 6 měsíců, jinak zanikne.

Podal jsem tedy žalobu na úhradu této újmy. Klient vyúčtoval své služby v cenách, v jakých tyto smlouvy dříve pro Agrofert prováděl.

Situace se mi zdála jasná. Agrofert si vymyslel, že chce klienta donutit předběžným opatřením k nějaké činnosti. To  se mu povedlo, tak má za tuto činnost, ke které klienta donutil, zaplatit.

Ale to jsem se krutě mýlil. Proč by měl Agrofert za něco platit? Soud mi vysvětlil, že klient nejednal na základě předběžného opatření, ale na základě smlouvy. A pokud chci zaplatit za vykonanou práci, která byla vykonána na základě předběžného opatření, tak to je špatně. Jde totiž o plnění na základě smlouvy, kterou měl klient plnit. Žaloba byla zamítnuta. Argumentoval jsem tím, že klientovi je úplně jedno, zda dostane za vykonanou činnost zaplaceno jako za službu vykonanou na základě předběžného opatření nebo na základě smlouvy. Pokud soud měl za to, že může být věc posouzena jinak, měl mě dle občanského soudního řádu poučit o tom, že je možné věc posoudit jinak, než ji posuzuji já. Pak jsem mohl uvést jednou větou, že chci provedené čištění odpadních vod zaplatit jako smluvní plnění místo plnění podle předběžného opatření. Zřejmě by se to tím vyřešilo. I když by se možná našel jiný důvod, proč žalobu zamítnout.

Odvolací soud mi vysvětlil, že vše bylo v pořádku a soud mne vůbec nemusel poučovat. Pokud podávám žalobu na úhradu plnění poskytnutého na základě předběžného opatření, tak jasně dávám najevo, že nechci úhradu smluvního plnění. Proč by mně tedy poučovali? Takže jsem se dostal do bludného kruhu. Pokud bych zažaloval úhradu smluvního plnění, pak by mi možná soud řekl, že mám smůlu, že jde plnění na základě předběžného opatření. Což by asi bylo logické. Připadá mi totiž logické, plnit na základě předběžného opatření. Pokud totiž nerespektujete předběžné opatření, tak se vystavujete exekučnímu postihu, případně spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. Když neplníte smlouvu, tak se vystavujete pouze tomu, že se budete několik let soudit. Připadá mi tedy logičtější plnit předběžné opatření a nikoli smlouvu, když vás oba právní důvody (smlouva, předběžné opatření) nutí plnit totéž.

Nicméně opět jsem se mýlil. Škoda jen, že justice nedokázala tento jednoduchý rébus rozseknout rychle. Díky tempu české justice totiž již nebudu moci zažalovat ono smluvní plnění, jelikož je již promlčené. Já musím žalobu podat do 6 měsíců a oni takovou banalitu nejsou schopni dořešit do tří let?

Jsem zvědav, jak se k věci postaví Nejvyšší a Ústavní soud. Podle Ústavního soudu nemá být soudní rozhodování nástrojem odcizení a absurdity. Uvidíme, zda si rozvzpomenou na své myšlenky z devadesátých let, nebo jsou již v kurzu jiné požadavky a kvalitu soudního rozhodování.

Autor: Michal Šalomoun
ZAVŘÍT